Zrcadlo reality v obrazech snů 19. a 20.století. Tvůrčí individualita versus chaos doby

Abstract

ANNOTATION: The work The Mirror of Reality in the Imagery of Dreams of the 19th and 20th Centuries - Creative Individuality versus the Chaos of the Time is based on the assumption that dreams are inseparably linked to the concept of existence in human life (Michel Foucault). The study touches on the ways in which dreams are depicted in visual culture that does not coincide with chronologically organized historical events, but is an expression of a free alliance between artists in the European space and centuries of common experience. These works are generally socially critical, exposed to unimaginable pressure from public censorship. The artist must pretend it is only an innocent game, a crazy idea, a whim. At the same time, these paintings are not an expression of boundless imagination, but they are subject to the firm rules of spatial construction of the painting. This is due to the traditional delimitation of dark depths - the underworld of Virgil's Saturn myth of pre-Roman culture, alternating with the vertically felt open heavens as variants of the original Plato's The Myth of Er, which in the 20th century paintings is replaced by the idea of an open landscape with illumination on the low horizon. The work deals with the work of Albrecht Dürer, his copperplate Melancholia I (1514) and his so-called...

Práce Zrcadlo reality v obrazech snů 19. a 20. století - Tvůrčí individualita versus chaos doby, se opírá o předpoklad, že sen je v lidském životě neoddělitelně spojený s pojmem existence (Michel Foucault). Studie se dotýká způsobů zobrazování snů ve vizuální kultuře, jenž se nekryje s chronologicky řazenými dějinnými událostmi, ale je výrazem svobodného spojenectví mezi umělci, ocitajícími se v evropském prostoru, a po staletí shodnou zkušeností. Tato díla jsou zpravidla společensky kritická, vystavena nepředstavitelnému tlaku veřejné cenzury. Umělec musí předstírat, že se jedná o nezávaznou hru, bláznivý nápad, rozmar. Přitom tyto obrazy nejsou výrazem bezbřehé imaginace, ale podřizují se pevným zákonitostem prostorové výstavby obrazu, dané tradičním vymezením temných hlubin, podsvětím Vergiliova saturnského mýtu předřímské kultury, jenž se střídá s vertikálně cítěnými otevřenými nebesy, jako variantami původního Platonova mýtu o Érovi, který v obrazech 20. století nahrazuje představa otevřené krajiny, s osvětlením na nízkém horizontu. Práce pojednává o díle Albrechta Dürera, jeho mědirytině Melancholie I (1514) a jeho tzv. Velkém snu. Uvádí tzv. boloňskou malířskou školu zprostředkovanou v díle Giuseppe Maria Mitelliho s jeho knihou předloh Alfabeto in sogno (1683). K bezbřehosti lidské...