Eurasian Economic Union: Towards Economic Prosperity, or towards Power Gains?

Abstract

The Eurasian Economic Union (EEU) emerged more than one year ago but so far there has been no consensus on the nature and the main aspects of the cooperation. Whereas some observers underline pure economic incentives of the integration, others see the regional organization as a tool for increasing the power of the strongest members, and especially Russia. Strongly echoed in public discourse is a comparison to the former Soviet Union. To tackle the issue, the thesis asks: What are the main motives for participation in the project? Which main benefits are expected by the members to be gained? These questions are answered through a content analysis of verbal expressions of five presidents who hold the main decision-making powers in EEU's member states. Based on theoretically generated analytical categories, the thesis conducts a quantitative analysis of the discourse, which is then discussed in the context of the post-Soviet space. The findings reveal the motives which the presidents use to legitimize the membership and show the main cleavages that threaten to undermine the development of the organization.

Eurasijský ekonomický svaz začal fungovat více než před rokem, ale stále úplně není jasné, jakou by měla mít tato regionální organizace podobu. Zatímco někteří analytici zdůrazňují ekonomické motivy integrace, jiní ji vnímají organizaci jako prostředek nejsilnějších členů jak zvětšit svou moc, ať už regionálně nebo externě v mezinárodních vztazích. Spíše než k Evropské unii, kterou považují členové v jistém ohledu za vzor, bývá organizace přirovnávána k bývalému Sovětskému svazu. Tato práce se snaží vyjasnit tento rozkol a ptá se: Jaké jsou hlavní motivy účastnit se projektu? Jaké jsou hlavní výhody, které chtějí členové získat? Odpovědi hledá prostřednictvím obsahové analýzy verbálních projevů pěti prezidentů, kteří rozhodují o hlavních otázkách zahraniční politiky země. Analýza staví na teoreticky vytvořených kategoriích, které umožňují provést kvantitativní rozbor diskurzu. Výsledky jsou následně diskutovány s ohledem na specifika a postavení států post-sovětského prostoru. Hlavní zjištění přibližují motivy, které prezidenti využívají k legitimizaci vstupu do unie, a odhalují třecí plochy mezi perspektivami jednotlivých členů.