Dramata jazyka. Teorie literatury a praxe tvurčního psaní

Abstract

Spojení literární teorie a praxe tvůrčího psaní vychází z nutnosti postavit výuku tvůrčího psaní, která z pochopitelných důvodů vždy bude mít převážně literární charakter, na pevné metodologické základy. Zároveň nám ale tato kombinace nabízí možnost obohatit současné literárněteoretické myšlení o některé aspekty autentické a živé, literárními postupy tvarované tvorby. Základní otázkou přitom zůstává, nakolik dnešní pojetí literární kultury a její institucionalizované prezentace podporuje, či naopak komplikuje možnou aplikaci řady pozoruhodných, obecně platných literárněteoretických poznatků postmoderní literární vědy v běžné školní výuce. Na tuto problematiku se snaží text reagovat prostřednictvím postupně se prohlubujících reflexí vztahu literárního kánonu a spontánního psaní nebo nepřímých, nezamýšlených důsledků centralizace a institucionalizace, případně potenciální decentralizace a deinstitucionalizace literárního procesu, jak ji reprezentuje právě praxe tvůrčího psaní. Po dvou úvodních kapitolách zabývajících se různorodými metodickými, ale též kulturními kontexty výuky tvůrčího psaní, například dramatickou výchovou, rétorikou, arteterapií a zenovou filosofií tvorby, se předložená práce zaměřuje zejména na neuropsychologické souvislosti kreativity, specifické postavení textu a textových struktur v...

The coexistence and cooperation of theory of literature and creative writing practice is based on the necessity to build up a reliable methodological background for literary oriented creative writing itself. At the same time however this type of relation enables us to improve contemporary literary thinking with some new aspects derived from the vivid and authentic creative process dealing with specific literary forms and genres. In any case, the fundamental question of nowadays literary culture reamins the same, that is how to introduce at least some of the groundbreaking achievements of postmodern theory of literature to the institutionalized context of more or less traditional school system. Presented text reflects this kind of topic through the continuous comments on relationship between literary canon and spontaneous writing, and indirect, unconscious consequences of centralization and institucionalization or decentralization and deinstitucionalization of literary process represented mainly by creative writing practice. Two introductory chapters focused not only on methodic but also various cultural context of creative writing teaching, for example education through drama, rhetorics, therapy through art and zen aspects of creative activities, are followed with passages concentrating in particular on...