Show simple item record

Conceptualization of mores in 17 th Century French Tragedy
dc.contributor.advisorPohorský, Aleš
dc.creatorŠuman, Záviš
dc.date.accessioned2020-11-26T20:26:28Z
dc.date.available2020-11-26T20:26:28Z
dc.date.issued2013
dc.identifier.urihttp://hdl.handle.net/20.500.11956/53275
dc.description.abstract214 Abstract Conceptualization of Mores in Seventeenth-Century French Tragedy This thesis is devoted to the study of interpretations of how tragic characters should be portrayed ("mores", "ethos", "mœurs") in French seventeenth-century theories on Tragedy. The theoretical writings of Jean Chapelain, La Mesnardière, Pierre Corneille, d'Aubignac, René Le Bossu, Rapin, Saint-Évremond, Jean Racine and André Dacier are examined in detail. Their findings are compared with the Latin and Italian commentaries on how the Aristotelian notion "character" ("éthé", "éthos") ought to be perceived and understood and what its impact is on dramatic action. The main focus is paid to the detailed analysis of very divergent and often incompatible interpretations of the four Aristotelian conditions outlined briefly in Chapter XV of Poetics and on how the French theorists and dramatists responded to Aristotle's requirements. The first condition requires dramatic character to be "good of its kind" ("chrestos", "ethos" "chreston", "ethe chresta"). The detailed study of contemporary criticism draws us to a conclusion that there are schematically two approaches on how the French theorists conceptualized this very elusive criterion. Whereas Chapelain in his Préface à l'Adone explicitely rejects the moral meaning of "chrestos" and thus...en_US
dc.description.abstract212 Résumé Povahokresba a vymezení jednotlivých jejích podmínek patří k jedné z nejsložitějších otázek raně novověkého francouzského myšlení o divadle. Všichni teoretici i autoři, jejichž úvahami jsme se zaobírali, se shodují na tom, že Aristotelem stanovená kritéria jsou oprávněná. Odlišují se však v náhledu na hierarchii mezi jednotlivými požadavky i v samotné definici toho, jak konkrétně náplň toho či onoho článku Aristotelovy pojmoslovné soustavy vymezit. Tragédii definuje Aristotelés pomocí různých kritérií, mezi nejdůležitější však nesporně patří předmět a způsob nápodoby. Předmětem básnické mimésis je lidské jednání. Nositely tohoto jednání jsou tudíž nutně lidé, které básník obdařuje povahovými rysy (povahami). Základní funkcí povahokresby je, aby podle pevně stanovených kritérií zakládala děj. Úkol básníka pak spočívá v tom, vybavit jednající postavu takovými povahovými rysy, aby posílil vnitřní soudržnost dramatického díla. Jinými slovy, povahokresba a rovněž myšlenková stránka jsou vůči ději podřízené a jejich konkrétní podoba na ději jako složce, která stojí v Aristotelově hierarchii nejvýše a které v Poetice věnuje také nepoměrně více prostoru, závisí. Maximální úspornost Aristotelova vymezení jednotlivých podmínek povahokresby a jeho nejednoznačnost vedla francouzské teoretiky i dramatiky v...cs_CZ
dc.languageČeštinacs_CZ
dc.language.isocs_CZ
dc.publisherUniverzita Karlova, Filozofická fakultacs_CZ
dc.subjectRacine's Alexandre Le Granden_US
dc.subjectAndromaqueen_US
dc.subjectBritannicusen_US
dc.subjectCorneille's Médéeen_US
dc.subjectLe Ciden_US
dc.subjectPolyeucteen_US
dc.subjectHéracliusen_US
dc.subjectOidipeen_US
dc.subjectSophonisbeen_US
dc.subjectA. Piccolominien_US
dc.subjectL. Castelevetroen_US
dc.subjectT. Tassoen_US
dc.subjectJ. Chapelainen_US
dc.subjectD. Heinsiusen_US
dc.subjectLa Mesnardiereen_US
dc.subjectd'Aubignacen_US
dc.subjectSaint-Évremonden_US
dc.subjectR. Le Bossuen_US
dc.subjectR. Rapinen_US
dc.subjectcharacters in Seventeenth-Century Tragedyen_US
dc.subjectFrench Classicismen_US
dc.subjectAristotle's Poeticsen_US
dc.subjectCorneille's Discoursen_US
dc.subjectAristotelian chrestosen_US
dc.subjectbienséanceen_US
dc.subjectappropriatenessen_US
dc.subjectresemblanceen_US
dc.subjectconsistencyen_US
dc.subjectverisimilitudeen_US
dc.subjectA. Dacieren_US
dc.subjectRacinovy tragédie (Alexandr Velikýcs_CZ
dc.subjectAndromachécs_CZ
dc.subjectBritannicus)cs_CZ
dc.subjectCorneillovy tragédie (Médeiacs_CZ
dc.subjectCidcs_CZ
dc.subjectPolyeuktoscs_CZ
dc.subjectHérakleioscs_CZ
dc.subjectOidipuscs_CZ
dc.subjectSofonisba)cs_CZ
dc.subjectA. Piccolominics_CZ
dc.subjectL. Castelvetrocs_CZ
dc.subjectT. Tassocs_CZ
dc.subjectJ. Chapelaincs_CZ
dc.subjectD. Heinsiuscs_CZ
dc.subjectLa Mesnardierecs_CZ
dc.subjectd'Aubignaccs_CZ
dc.subjectSaint-Évremondcs_CZ
dc.subjectR. Le Bossucs_CZ
dc.subjectR. Rapincs_CZ
dc.subjectpovahokresba v tragédiics_CZ
dc.subjectfrancouzský klasicismuscs_CZ
dc.subjectAristotelova Poetikacs_CZ
dc.subjectCorneillovy Rozpravycs_CZ
dc.subjectřádnostcs_CZ
dc.subjectpřiměřenostcs_CZ
dc.subjectpodobnostcs_CZ
dc.subjectdůslednostcs_CZ
dc.subjectkonceptualizace morescs_CZ
dc.subjectendogenní přístupy v literární věděcs_CZ
dc.titleKonceptualizace mores v dramatickém básnictví. Studie o poetice francouzské tragédie v 17. stoletícs_CZ
dc.typedizertační prácecs_CZ
dcterms.created2013
dcterms.dateAccepted2013-06-27
dc.description.departmentInstitute of Romance Studiesen_US
dc.description.departmentÚstav románských studiícs_CZ
dc.description.facultyFilozofická fakultacs_CZ
dc.description.facultyFaculty of Artsen_US
dc.identifier.repId103083
dc.title.translatedConceptualization of mores in 17 th Century French Tragedyen_US
dc.contributor.refereePelán, Jiří
dc.contributor.refereeKyloušek, Petr
dc.identifier.aleph001605074
thesis.degree.namePh.D.
thesis.degree.leveldoktorskécs_CZ
thesis.degree.disciplineRománské literaturycs_CZ
thesis.degree.disciplineRomance Literaturesen_US
thesis.degree.programFilologiecs_CZ
thesis.degree.programPhilologyen_US
uk.thesis.typedizertační prácecs_CZ
uk.taxonomy.organization-csFilozofická fakulta::Ústav románských studiícs_CZ
uk.taxonomy.organization-enFaculty of Arts::Institute of Romance Studiesen_US
uk.faculty-name.csFilozofická fakultacs_CZ
uk.faculty-name.enFaculty of Artsen_US
uk.faculty-abbr.csFFcs_CZ
uk.degree-discipline.csRománské literaturycs_CZ
uk.degree-discipline.enRomance Literaturesen_US
uk.degree-program.csFilologiecs_CZ
uk.degree-program.enPhilologyen_US
thesis.grade.csProspěl/acs_CZ
thesis.grade.enPassen_US
uk.abstract.cs212 Résumé Povahokresba a vymezení jednotlivých jejích podmínek patří k jedné z nejsložitějších otázek raně novověkého francouzského myšlení o divadle. Všichni teoretici i autoři, jejichž úvahami jsme se zaobírali, se shodují na tom, že Aristotelem stanovená kritéria jsou oprávněná. Odlišují se však v náhledu na hierarchii mezi jednotlivými požadavky i v samotné definici toho, jak konkrétně náplň toho či onoho článku Aristotelovy pojmoslovné soustavy vymezit. Tragédii definuje Aristotelés pomocí různých kritérií, mezi nejdůležitější však nesporně patří předmět a způsob nápodoby. Předmětem básnické mimésis je lidské jednání. Nositely tohoto jednání jsou tudíž nutně lidé, které básník obdařuje povahovými rysy (povahami). Základní funkcí povahokresby je, aby podle pevně stanovených kritérií zakládala děj. Úkol básníka pak spočívá v tom, vybavit jednající postavu takovými povahovými rysy, aby posílil vnitřní soudržnost dramatického díla. Jinými slovy, povahokresba a rovněž myšlenková stránka jsou vůči ději podřízené a jejich konkrétní podoba na ději jako složce, která stojí v Aristotelově hierarchii nejvýše a které v Poetice věnuje také nepoměrně více prostoru, závisí. Maximální úspornost Aristotelova vymezení jednotlivých podmínek povahokresby a jeho nejednoznačnost vedla francouzské teoretiky i dramatiky v...cs_CZ
uk.abstract.en214 Abstract Conceptualization of Mores in Seventeenth-Century French Tragedy This thesis is devoted to the study of interpretations of how tragic characters should be portrayed ("mores", "ethos", "mœurs") in French seventeenth-century theories on Tragedy. The theoretical writings of Jean Chapelain, La Mesnardière, Pierre Corneille, d'Aubignac, René Le Bossu, Rapin, Saint-Évremond, Jean Racine and André Dacier are examined in detail. Their findings are compared with the Latin and Italian commentaries on how the Aristotelian notion "character" ("éthé", "éthos") ought to be perceived and understood and what its impact is on dramatic action. The main focus is paid to the detailed analysis of very divergent and often incompatible interpretations of the four Aristotelian conditions outlined briefly in Chapter XV of Poetics and on how the French theorists and dramatists responded to Aristotle's requirements. The first condition requires dramatic character to be "good of its kind" ("chrestos", "ethos" "chreston", "ethe chresta"). The detailed study of contemporary criticism draws us to a conclusion that there are schematically two approaches on how the French theorists conceptualized this very elusive criterion. Whereas Chapelain in his Préface à l'Adone explicitely rejects the moral meaning of "chrestos" and thus...en_US
uk.file-availabilityV
uk.grantorUniverzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav románských studiícs_CZ
thesis.grade.codeP
uk.publication-placePrahacs_CZ
dc.identifier.lisID990016050740106986


Files in this item

Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail
Thumbnail

This item appears in the following Collection(s)

Show simple item record


© 2017 Univerzita Karlova, Ústřední knihovna, Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1; email: admin-repozitar [at] cuni.cz

Za dodržení všech ustanovení autorského zákona jsou zodpovědné jednotlivé složky Univerzity Karlovy. / Each constituent part of Charles University is responsible for adherence to all provisions of the copyright law.

Upozornění / Notice: Získané informace nemohou být použity k výdělečným účelům nebo vydávány za studijní, vědeckou nebo jinou tvůrčí činnost jiné osoby než autora. / Any retrieved information shall not be used for any commercial purposes or claimed as results of studying, scientific or any other creative activities of any person other than the author.

DSpace software copyright © 2002-2015  DuraSpace
Theme by 
@mire NV