Problém sebevědomí ve filozofii J. G. Fichta. Studie k pragmatickým dějinám lidského ducha

Abstract

Submitted essay is an inquiry into J. G. Fichte's early philosophy focused particularly on Foundation of the Entire Wissenschaftslehre as a central work of his early period. Interpretation is based on assumption that its principal aim consists in manifestation of the way leading to emergence of our commonsense and ordinary understanding with reference to both world and ourselves. This approach carries Fichte's affilation with tendency inherent to transcendental philosophy of his era not only in its search for the origin of empirical knowledge, but for the origin of aprioristic structures of our experience especially. His transcendentally laden search manifests itself as so called "pragmatic history of the human mind", the principal object of our inquiry. Here we can find an attempt to reconstruct just transcendental, but not "real", temporally sequential, genesis of our mind from original state of feeling to our common representation both about independently existing things and ourselves as free cognizing subjects. Application of this philosophical method allows him to genetically derive and justify basic forms of our experience and its aprioristic components like space, time, substantiality or causality. The first part of essay introduces fundamental principles of Fichte's philosophical system and...

Studie je věnována rané filosofii J. G. Fichta, zejména stěžejnímu spisu tohoto období, jímž je Základ všeho vědosloví. Podle předkládané interpretace je hlavním úkolem tohoto spisu vykázat, jakým způsobem vzniká naše běžné a každodenní porozumění světu i nám samým. Při vytyčení takovéto otázky zůstává Fichte věrný širšímu proudu transcendentální filosofie, která se snaží vysvětlit nejen vznik našeho empirického poznání, ale především se táže po původu apriorních struktur naší zkušenosti. Takovýto výklad mají podat tzv. "pragmatické dějiny lidského ducha", které jsou ústředním tématem naší studie. Fichte se v nich snaží zrekonstruovat transcendentální - nikoli ovšem fakticky časový - vývoj naší mysli od prvotního stavu cítění až k naší běžné představě o samostatně existujících věcech a o nás samých jako svobodných poznávajících subjektech. Prostřednictvím tohoto filosofického postupu geneticky odvozuje a zdůvodňuje jednotlivé základní podoby naší zkušenosti a rovněž všechny její apriorní složky, kterými jsou např. prostor, čas, substancialita či kauzalita. V první části studie představujeme základní principy Fichtova filosofického systému a sledujeme způsob, jakým zdůvodňuje výchozí bod pragmatických dějin lidského ducha. V druhé části se věnujeme filosofické metodě, jejímž prostřednictvím Fichte...