Mediace

Abstract

Mediace je jedna z metod řešení konfliktů třetí, nezávislou osobou - mediátorem - který je zodpovědný za samotný proces řešení, ne však za věcnou podobu zvoleného řešení. Jejím cílem je dohoda (nejčastěji psaná, ale může být i ústní), s níž budou souhlasit všichni účastníci konfliktu a která nebude v rozporu se zákonem. Mediátory jsou nejčastěji lidé vzdělaní v oboru práva, psychologie, sociologie či sociální práce, kteří absolvovali speciální výcvik, kde se naučili jak jednat s různými typy lidí a efektivně vést komunikační proces. V této práci seznamuji s historií mediace, jejími základními principy a metodami. Představuji požadavky na osobu mediátora i jeho roli v celém mediačním procesu. V závěru práce porovnávám využití mediace v zahraničí a České Republice a předkládám seznam požadavků, jejichž splnění je předpokladem dalšího rozšíření této techniky.

Mediation is one of the methods of solving problems by a third, independent party - mediator - who is responsible for the solving process itself, not for the type of a chosen solution. Its aim is an agreement (mostly written, could be also verbal), which is acceptable to all parties of the conflict and which is not contrary to law. Mediators mostly are persons educated in law, psychology, sociology or social work, who have completed a special training, where they have learned how to deal with different types of people and how to conduct an effective communication process. In this thesis I am introducing the history of mediation, its basic principles and methods. I am presenting requirements for the person of a mediator and his/her role in the whole mediation process. At the end of the paper I am comparing the use of mediation abroad with the Czech Republic and putting forward a list of requirements, whose achievement would be a presumption for further expansion of this technique.