Caspar Lehmann: umělec na dvoře Rudolfa II.

Abstract

Caspar Lehmann is one of the most significant personalities of applied arts in central Europe at the end othe 16th and the beginning of 17th century. As an engraver of glass and precious stones he worked at the court of emperor Rudolf II. in Prague, but also at the court of the elector Christian II in Dresden. Considerable interest in his work was caused mainly by the claim of Joachim von Sandrart from 1675 stating that Caspar Lehmann was granted a privilege for glass engraving. Discovery of a signed beaker in late 19th century further sparked the existing interest in his production. Based on the similarities with the beaker, several other works were subsequently attributed to Lehmann, despite significant differences in quality and style of engraving. The present work summarizes Lehmanns life based on a thorough study of previous literature and archive materials. Main part of the work includes detailed analyses of 26 artifacts which were previously attributed to Lehmann. Based on their comparison it attempts to define a characteristic technique Lehmann used for carving, and subsequently to critically assess his authorship. The thorough comparisons of the existing objects suggest that three portrait pannels (Moritz von Oranien, Johann Sigismund von Brandenburg, and Johann Friedrich von Württemberg)...

Caspar Lehmann je významnou osobností uměleckého řemesla ve střední Evropě závěru 16. a počátku 17. století. Jako řezáč skla a drahých kamenů působil na dvoře Rudolfa II. v Praze, i ve službách saského kurfiřta Christiana II. v Drážďanech. Poměrně velký badatelský zájem o jeho osobu byl podpořen zprávou Joachima von Sandrart z roku 1675, podle níž měl Caspar Lehmann obdržet privilegium na řezbu skla, a zároveň objevem signované Lehmannovy číše v 80. letech 19. století. Na základě podobnosti s objevenou číší byla následně Lehmannovi připisována kvalitativně i stylově poměrně různorodá díla. Předkládaná práce na základě studia odborné literatury i dostupných archivních materiálů nejprve podává podrobný Lehmannův životopis. Hlavní část práce je pak věnována detailnímu rozboru 26 děl, která byla postupně odbornou literaturou Casparu Lehmannovi přisuzována. Na základě jejich vzájemného srovnání se pokouší definovat Lehmannův specifický styl řezby a kriticky posoudit jednotvé předměty. Z pečlivého studia dostupných předmětů vyplývá, že je možno z Lehmannova díla vyřadit trojici portrétů (Moritz von Oranien, Johann Sigismund von Brandenburg a Johann Friedrich von Württemberg) a s velkou pravděpodobností i dvě destičky se starozákoními scénami z The Corning Museum of Glass, stejně jako destičku s...