Ruská zahraniční politika od nástupu Putina: Rusko jako eurasijská velmoc?

Abstract

Předkládaná diplomová práce pojednává o ruské zahraniční politice uskutečňované prezidenty Vladimirem Putinem a Dmitrijem Medveděvem. Studovaný fenomén je nahlížen optikou teorie neo-eurasijství ruského filosofa a politologa Alexandra Geljeviče Dugina. Výchozím bodem neo-eurasijské geopolitiky je přesvědčení o unipolaritě současného mocenského uspořádání a Amerikou řízené globalizaci jako nástroje její reprodukce. Alternativou nepřátelského, svobodný rozvoj národů omezujícího, atlantického řádu je spravedlivější multipolární mocenská konfigurace, k níž má svět dle postulátů neo-eurasijství dovést mesianistická mise eurasijského Ruska, které se však z atlantické nadvlády musí nejprve samo vymanit. Aplikace konceptu neo-eurasijství v kontextu ruské zahraniční politiky od roku 2000 pak ukazuje na zjištění, že ruskou zahraniční politiku lze v některých momentech skutečně považovat za neo-eurasijskou.

This thesis deals with the Russia's foreign policy pursued by presidents Vladimir Putin and Dmitri Medvedev, respectively. The studied phenomenon is viewed through the lens of the theory of neo-Eurasianism, coined by the Russian philosopher and political scientist Alexander Gelevich Dugin. The starting point of the neo-Eurasian geopolitical theory is a conviction that the current world order is unipolar and that the U.S.-led globalization is an instrument of its reproduction. The alternative to the hostile, free development of nations curtailing, Atlantic order is represented by multipolarity which, according to the neo-Eurasian theory, will supposedly be established through the messianic mission of Russia-Eurasia, which has nevertheless first to free itself from the Atlantic bond. Application of the neo- Eurasian theory in the context of Russian foreign policy since 2000 then points to the conclusion that Russia's foreign policy can, to some extent, be considered neo-Eurasian.