Osobnost Jindřicha z Isernie z pohledu jeho epistolárních formulářù

Abstract

Práce se zabývá osobností a dílem italského emigranta Jindicha z Isernie (Henricus de Isernia), který piel do Prahy na zaátku sedmdesátých let tináctého století. Ve vstupních kapitolách shrnuji výsledky starího bádání, pedstavuji ars dictaminis, stedovkou teorii skládání dopis a snaím se v jejím vývoji nalézt Jindichovo místo. Jednou ze základních otázek, které práce eí je, jak se ars dictaminis dostala do ech a jakou roli hrála na dvoe Pemysla Otakara II. To úzce souvisí s Jindichovou osobností a jeho angaovanosti v ghibellinském hnutí, které také vnuji samostatnou pozornost. Nakonec se práce soustedí na nkteré kulturní otázky souboru. Jde zejména o soubor list týkajících se se Venuina paláce. Ukazuje se, e jejich význam leí v souvislosti se satiristickou antiklerikální dobovou literaturou. Tento satirický aspekt je podle veho spojuje i s nkterými dalími kusy epistoláe, jak je zcela na konci práce ukázáno.

The thesis deals with the personality and the oeuvre of Henry of Isernia (Henricus de Isernia) an Italian emigrant who came to Prague at the beginning of the seventies of 13th century. In the introductory chapters we summarize the literature dealing with the subject so far, introduce the ars dictaminis, a medieval theory of letter writing, and try to nd Henry's place in the evolution of the discipline. One of the main topic of the thesis is the question how ars dictaminis appeared in Czech lands and whether played any role on the court of Ottokar II. From this point we move our attention to the Henry's involvement in the ghibellin movement of the late 13th century. Finally, we examine the cultural aspects of selected pieces from the epistolary, namely the set of erotic dictaminas speaking about the palace of Venus. We argue that they have to be viewed as satyric a anticlerical pamphlets and we show their connection with other pieces of the epistolary.