Jednota Platónova dialogu Faidros
The unity of Plato's Phaedrus
bakalářská práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/17100Identifikátory
SIS: 61826
Kolekce
- Kvalifikační práce [22841]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Jirsa, Jakub
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Filozofie
Katedra / ústav / klinika
Ústav filosofie a religionistiky
Datum obhajoby
12. 9. 2008
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Velmi dobře
Platónův dialog Faidrus se skládá ze tří řečí o lásce (230e- 257b) a diskuze o rétorice (257b-279c). Zdá se, že se tyto dvě poloviny k sobě nehodí, ačkoli Sókratés v tomtéž dialogu prohlašuje, že má být každá řeč jednotná jako živá bytost. Předkládaná práce se pokouší tento problém řešit hledáním vzájemné provázanosti především mezi těmito tématy: duše a její vedení, kosmos, rétorika, krása, láska a filosofie. Na toto zkoumání navazuje úvaha o tom, nakolik Platón obhajuje v dialogu Faidros svou vlastní psanou tvorbu. Výsledky této úvahy slouží k podpoření názoru autora předkládané práce, že Platón vkládá do tohoto dialogu předěl záměrně, aby podnítil čtenáře k filosofické interpretaci.
Plato's Phaedrus consists of three speeches about love (230e-257b) and the discussion about rhetoric (257b-279c). These two halves seem not to go together, although Socrates in the same dialogue claims, that each speech should be unified like a living creature. This work tries to solve this problem by searching for the linkage among these themes of dialogue Phaedrus: soul and its leading, cosmos, rhetoric, beauty, love and philosophy. This exploration is followed by a speculation, that Plato defends in this dialogue his own writing. The results of this speculation support this work's author's opinion, that Plato inserts the mentioned rupture into this dialogue deliberately to motivate the reader to the philosophical interpretation.