Prostor znovu zabydlený: Pojetí prostoru světa u Martina Heideggera a jeho vliv na teorii architektury v 2. polovině 20. století

Abstract

5 Abstract This bachelor's thesis attempts to compare and explain the different concepts of spatiality in Martin Heidegger's work. Following Heidegger's 1969 seminar in Le Thor, this thesis builds on his retrospective division of his work, centred around being. First, he askes about the meaning, then about the truth and finally about the place of being. In this thesis, the comparison of different approaches to spatiality in different periods of Heidegger's life is emphasized as well as his rejection of the previous Newtonian, Galilean and Cartesian approaches. This rejection is gradually taking place since Being and Time and it is clear that Heidegger's concept of spatiality is fairly consistent, despite the changing terminology. It is also pointed out that his phenomenological approach is ground-breaking in some respects, mainly because of the expressions and terms he uses in his language. This means that his approach is almost unparalleled as far western physics and metaphysics are concerned, making Heidegger more influential even outside the field of philosophy, as is demonstrated by the architectural theory in which his concept of spatiality is still visible today. Keywords: Heidegger, world, space, spatiality, being-in-the-world, place, fourfold, region, Ortschaft, topology, language, architecture,...

4 Abstrakt Tato bakalářská práce představuje pokus o srovnání a výklad jednotlivých koncepcí prostorovosti u Martina Heideggera. Na základě jeho semináře v Le Thor v roce 1969 přebírá práce jeho zpětné členění vlastního díla z hlediska otázky po bytí, kdy se táže nejprve po jeho smyslu, později pravdě, a nakonec po místě bytí. Důraz je kladen právě na srovnání přístupů k prostorovosti v těchto různých obdobích i na Heideggerovo vymezení se vůči předchozí newtonovsko-galileovské, respektive karteziánské představě o prostoru. Toto vymezení probíhá postupně od Bytí a času, a je z něj zároveň patrné, že Heideggerova koncepce prostorovosti je i přes proměňující se terminologii vcelku konzistentní. Práce se zároveň pokouší zdůraznit, že jeho fenomenologické pojetí je v určitém ohledu převratné, a to zejména díky tomu, s jakými výrazy a pojmy ve svém jazyce pracuje. To vede přímo k tomu, že jeho řešení nemá v oblasti západní fyziky ani metafyziky příliš obdoby, a o to je též vlivnější mimo samo pole filosofie, což je zde demonstrováno na příkladu teorie architektury, kde je vliv Heideggerova pojetí prostorovosti patrný dodnes. Klíčová slova: Heidegger, prostor, prostorovost, svět, bytí ve světě, místo, součtveří, krajina, Ortschaft, topologie, jazyk, architektura, teorie architektury