Vztah mezi Bohem a člověkem v pojetí Sørena Kierkegaarda

Abstract

V práci se pokouším vyložit, jakým způsobem se vztahuje v rámci Kierkegaardovy koncepce člověk k Bohu a, sekundárně, Bůh k člověku. Práce se zabývá větším objemem témat, na která se pokouším poskytnout náhled z perspektivy vztahu mezi Bohem a člověkem a Kierkegaardovy koncepce člověka jako syntézy. Řeší se v ní Kierkegaardova představa člověka jako vztahu, zoufalství, existenciální pohyb, svoboda, lidský hřích, láska ve vztahu Bůh- člověk, paradox a víra. Tímto širokým výkladem si připravuji půdu pro dvě mezi sebou související interpretace Kierkegaardova myšlení. Za prvé, interpretaci podmínky, která je podle Kierkegaarda člověku Bohem svěřena, a kterou se pokusím představit jako samotnou strukturu lidské existence. Za druhé, interpretaci skoku víry, ve které se pokouším na základě výše uvedeného odpovědět na otázku, co se při skoku víry děje se syntézou, ze které je člověk tvořen, přičemž zde kladu důraz na nekonečné aspekty lidské existence.

In my theses I am trying to explain, how a man does relate to God and secondary how God does relate to a man, in Kierkegaard's concept. The thesis focuses on bigger amount of topics, on which I am trying to provide a view from perspective of God-man relationship and Kierkegaard's concept of a man as a synthesis. I present Kierkegaard's concept of structure of human self, despair, existential motion, freedom, human sin, and love in the perspective of the God-man relation, paradox and faith. By this wide presentation I prepare myself basis for two connected interpretations of Kierkegaard's thinking. Firstly, I present an interpretation of the condition, which is trusted by God to a man. I am trying to present it as the structure of human self alone. Secondly, I present an interpretation of the leap of faith, in which I am trying to answer the question, what is happening while leap of faith with the human synthesis. In frame of that I put the accent on the infinite parts of human being.