Modernizační reformy v koloniálním Alžírsku v letech 1945 - 1962

Abstract

Concerning the French colonial presence in Algeria after the Second World War, we can observe an increased effort of high representatives of both metropolitan France and French Algeria to realize a quick modernization of this territory. Those reforms took place in order to keep the territory under the French colonial scope by changing it into one of the French departments with a developed economy and well integrated inhabitants. At the time of the Independence War these efforts seem like an alternative, non-military approach how to realize it. The subject of this case study is to analyse the French colonial modernization in practice on the case of Algeria between the Second World War and its independence. Its goal is to present the system of modernization process the to readers. It examines especially the economic modernization as this domain demonstrates many examples of modernization as agricultural population reduction, efficiency of work, fast GDP growth, education, industrialization and efficient use of natural resources. This progress was based on huge four-year modernization plans. These reforms show many signs of modernization, but if their true goal was to keep Algeria French, they can not be considered as successful.

Francouzská koloniální přítomnost v Alžírsku po druhé světové válce byla doprovázena zvýšenou snahou předních představitelů metropolitní Francie i správy Alžírska k rychlé modernizaci tohoto teritoria. Těmito reformami se jej snažili udržet, a to proměnou ve francouzský departement s vyspělým hospodářstvím a dobře integrovaným obyvatelstvem. V době, kdy na tomto území probíhala válka o nezávislost, se jeví tyto modernizační plány jako alternativní přístup Francie k udržení teritoria pod svou správou, jelikož pozorujeme eskalaci těchto plánů, stejně jako u paralelně probíhajícího vojenského konfliktu. Hlavní náplní této případové studie je výzkum způsobu, jakým probíhala francouzská strategie koloniální modernizace na případu Alžírska v období mezi druhou světovou válkou a nabytím samostatnosti. Jejím cílem je pak představit čtenáři zde aplikovaný systém reforem a jejich průběh. Práce analyzuje zejména modernizaci v hospodářství. Právě na něm je možno dobře sledovat patrné znaky modernizace jako úbytek zemědělské populace, zefektivnění práce, rychlý růst HDP, vzdělání, industrializace a efektivní využívání přírodních zdrojů. Tento pokrok byl založen na megalomanských čtyřletých modernizačních plánech. Tyto reformy vykazují mnohé znaky modernizace, ale pokud byl jejich opravdový cíl udržet Alžírsko...