Identity plug-ins: Towards post-human theory of informational privacy

Abstract

The text is concerned with informational privacy in infosphere. Infosphere according to Luciano Floridi presents a new type of techno-scientific ecology in which western societies organize themselves and operate. Privacy is conceptualized as a labor of division in the infosphere, where every (quasi)subject is mobilizing various actors in order to protect her outer boundaries and resist objectification. The labor of division in infosphere is then compared with similar types of labor in different ecologies and societies (i.e. Amazonia and Mongolia) in sake of identification of crucial agents carrying out this labor of division based on negotiations of categories such as human/non-human or self/non-self. The text distinguishes three types of actors of division according to three interconnected intruders; traders, overseers and criminals. The argument then is that through mobilization of various dividing actors depending on the type of intruder, different (quasi)subjects emerge, thus subjectivity in the infosphere is a political project co- constructed by non/human dividing actors. The last chapter than proposes general ethical directions which might be helpful in the future, when considering the problems of lack of privacy.

Tento text se zabývá informačním soukromím v infosféře. Infosféra podle Luciana Floridiho představuje nový druh techno-vědecké ekologie, ve které se západní společnosti organizují a fungují. Soukromí je formulováno jako dělící práce v infosféře, kde každý (quasi)subjekt mobilizuje různé aktéry, aby uchránil své vnější hranice a odporoval objektivizaci. Dělící práce v infosféře je potom porovnána s podobnými typy aktivit v odlišných ekologiích a společnostech (např. Amazonský prales a Mongolsko)v zájmu identifikace klíčových aktérů, vykonávajících tuto dělící práci, založenou na zjednávání kategorií jako lidský/mimo-lidský, vlastní/nevlastní. Text rozlišuje tři typy dělících aktérů vycházejících ze tří vzájemně propojených narušitelů soukromí: obchodníků, dohlížitelů a zločinců. Argument je poté takový, že mobilizací různých dělících aktérů, závislých na typu narušitele, vznikají různé (quasi)subjekty, takže subjektivita je politický projekt spoluutvářený mimo-lidskými dělícími aktéry. Poslední část práce pak nabízí obecná etická východiska, která by mohla být v budoucnu užitečná, při řešení problémů spojených s informačním soukromím.