Trabekula a její význam pro vývoj a evoluci přední části hlavy obratlovců

Abstract

Embryonální základ přední části lebky obratlovců je tvořen párem chrupavčitých tyčinek zvaných trabeculae cranii. Uspořádání trabekul se odráží ve výsledném tvaru lebky čelistnatých obratlovců, dají se podle toho rozdělit na obratlovce s tvarem lebky platybazickým, který je nejspíš původnější, a tropibazickým, který nejspíše vznikl nezávisle u ptáků, kostnatých ryb a savců. Kruhoústí bezčelistnatí obratlovci (mihule a sliznatky) také mají chrupavčité elementy zvané trabekuly, panuje však značná nejistota ohledně homologie tohoto elementu napříč všemi obratlovci. V evolučních teorií vzniku obratlovců představují trabekuly enigmatickou chrupavku. Klasické teorie viděly trabekuly jako bývalou žaberní výztuhu premandibulárního segmentu. Dvě současné teorie, které nepředpokládají přítomnost žádného žaberního oblouku před mandibulárním, se v otázce původu trabeculae cranii zásadně liší.

Anterior part of the skull is in embryos composed of two rod-like cartilages called trabeculae cranii. The final shape of the skull of jawed vertebrates is affected by the manner of composition of trabeculae. There are two types of arrangement of vertebrate skull: the platybasic, which is probably the original one, and the tropibasic, which has developed independently in birds, bony fishes and mammals. Jawless vertebrates (lampreys and hagfishes) also have cartilaginous elements called trabeculae, but there are doubts about homology of these structures between groups of jawed and jawless vertebrates. The trabeculae initially became interesting elements because of their possible position in premandibular segment as a former premandibular branchial arch. The two theories of origin of jaws, which do not assume there ever were any branchial arches before the mandibular, strictly disagree in the question of the nature of the trabeculae cranii.