Společný návrh Evropské komise a Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

Abstract

Lisbon Treaty introduced a new office - High representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy, who shall become the face of European union's foreign policy. One of the tools High representative can use is European Commission and High representative joint act. There are several types of joint act. All the joint acts submitted between 2010 and 2015 were analysed. The outcome is that most of them have been accepted by the Council of the European Union. One particular type of joint acts, joint proposal for a council regulation, is required for the EU to be able to impose sanctions on a third party. The author analysed deeply two specific proposals for a council regulation concerning restrictive measures in view of the situation in Syria. As the result, it appears that during decision making process within the Council of the European Union individual states have a preference for their own national interests over reaching a general agreement and even over compliance with policies previously agreed. Keywords European Union, High Representative of the Union for Foreign Affairs and Security Policy, European Commission, Council of the EU regulation, Syria, Lisbon Treaty

Z Lisabonské smlouvy vzešla nová funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který se měl stát tváří zahraniční politiku Evropské unie. Jedním z prostředků, které vysoký představitel může využívat, je společný návrh, jež podává společně s Evropskou komisí. Společných návrhů je několik typů. Všechny typy společných návrhů podané mezi léty 2010 a 2015 byly podrobeny analýze, ze které vyplynulo, že většina z nich je Radou EU přijímána. Jeden z typů společné návrhu Evropské komise a vysokého představitele, společný návrh nařízení, je nutný pro přijetí či modifikaci omezujících opatření Evropské unie vůči třetímu subjektu. Dva konkrétní příklady společných návrhů nařízení Rady EU týkající se omezujících opatření vzhledem k situaci v Sýrii byly podrobeny hlubší analýze, která ukázala, že při rozhodování o společné zahraniční politice jsou pro jednotlivé státy důležitější jejich vlastní zájmy před dosažením společného konsensu a v některých případech i před dodržováním společně dohodnutých politik EU. Klíčová slova Evropská unie, Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropská komise, nařízení Rady EU, Sýrie, Lisabonská smlouva