Pravdivost ve smyslu pohlížení a vystavenosti

Abstract

Smyslem práce je výklad Heideggerova pojetí pravdy z rané fundamentální ontologie, vykázání jeho mezí a interpretace jeho prohloubení v pojmu pravdy z textů Vom Wessen der Wahrheit a Platons Lehre von der Wahrheit. Výklad pravdivosti jsoucna z fundamentální ontologie je přitom primárně veden ohledem na distinkci příručního a výskytového jsoucna a jí odpovídající způsoby rozumění: zacházení a pohlížení. Výklad Heideggerova pojetí pravdy z počátku 30. let má poukázat na hlubší rovinu zkoumání, kde základní distinkce jsoucna a jemu odpovídajícího rozumění ještě nevyvstává. Na této hlubší úrovni dochází Heidegger k pojmu pravdy jakožto vystavenosti jsoucnu v otevřenosti vztahování. Takto pojatou pravdu má práce představit jako předejití problematickému "dualismu" fundamentální ontologie a prohloubení tázání, v němž se pravda neodvozuje z rozumějící existence, ale z ek-sistentní vystavenosti jsoucnu, která se jím nechává vést.

The meaning of this work is an explanation of Heideggers notion of the truth from the early fundamental ontology, demonstration of its limits and the interpretation of its intensification in the concept of the truth from the texts Vom Wessen der Wahrheit and Platons lehre von der Wahrheit. The explanation of the truth of being from the fundamental ontology is primarely lead by the regard on the distinction between handy being and the being that just occurs and their respective modifications of understanding: handling and gazing. The explanation of Heideggers notion of the truth from the early thirties should refer to deeper level of research, where the basic distinction of being and understanding not yet appears. On this deeper degree finds Heidegger the notion of the truth as the exposure to the being in the openness of relating. This conception of the truth should be introduced as an avoidance of the problematic dualism in the fundamental ontology and as a deeper point of view, in which the truth is not derived from the understanding of existence, but from the ek-sistential exposure to the being, which let itself to be led by it.