Kriticko-realistická filosofie vědy, její důsledky a přínos pro metodologii sociálních věd

Abstract

Kritický realismus uznává epistemický relativismus, to znamená víru v to, že naše poznání není konečné, úplné a není čirým odrazem skutečnosti. Odmítá však kritický relativismus vyznačující se vírou v nemožnost výběru toho adekvátnějšího popisu skutečnosti. Abychom dokázali reflektovat míru a povahu našeho poznání, musíme nejprve odhalit ontologický status věcí, které zkoumáme - a to jak v přírodních, tak sociálních vědách - což implikuje jednoznačné odmítnutí teze o korespondenci našeho vědění o věcech s jejich substantivní existencí. Abychom se přiblížili poznání pravé podstaty věcí, nesmíme se omezit na naše omezené zkušenosti s událostmi, které jsou produktem spolupůsobení konkrétních generativních mechanismů a kauzálních vztahů. Z tohoto důvodu je zapotřebí vyšší míra abstrakce a teoretické zakotvení našich poznatků. Naše teorie o generativních mechanismech poté mohou být na základě empirického zkoumání dočasně potvrzeny, částečně vyvráceny, nebo pozměněny; vždy však s vědomím, že naše zkušenost je pouze zkušeností s variabilními manifestními projevy, které jsou podmíněny vyšším strukturálním upořádáním. Všechny tyto teze představují pojítko mezi přírodními a sociálními vědami. Následující text diskutuje i mnohé odlišnosti a rovněž to, co tyto odlišnosti znamenají pro sociálně-vědní bádání.

Critical realism acknowledges epistemic relativism, which means faith, that our knowledge is not definite, complete and that it's not pure mirror of reality. It however refuses critical relativism, which claims, that we cannot choose more adequate description of reality between two or more competing descriptions. In order to reflect an extent and character of our knowledge, first we have to reveal ontological status of things, which are subject of our investigation - in case of natural science as well as in social science - which implies fundamental refuse of the thesis about correspondence between descriptions of things and their substantial existence. In order to approach knowledge about real essence of things, we cannot confine on our experiences of events, which are products of co-operation of particular generative mechanisms and causal relations. For that reason higher degree of abstraction and theory-grounded knowledge is necessary. Our theories about generative mechanisms can be than on the basis of empirical investigation temporarily verified, partly falsified or modified; but always with recognition, that our experience is only an experience of variable manifest appearances, which are conditioned with higher structural ordering. Foregoing thesis represents connection between natural and...