Princip solidarity v hlavních monoteistických náboženstvích
The principe of solidarity in the great monotheistic religions
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/7182Identifikátory
SIS: 26960
Kolekce
- Kvalifikační práce [22841]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Odrobiňák, Jaromír
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Sociální práce
Katedra / ústav / klinika
Katedra sociální práce
Datum obhajoby
27. 9. 2006
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Výborně
Princip solidarity je pojem, který je známý asi především z oblasti sociologie a sociální politiky. Odkazuje nás k dalším příbuzným termínům jako je altruismus, filantropie, dobročinnost a možná nám také asociuje témata jako morálka, etika, hodnoty, normy společnosti. Solidární znamená být svorný, vzájemně se podporovat, uvědomovat si svou příslušnost k celku. Solidarita se rodí z vědomí faktické nerovnosti lidí ve společnosti - nerovnosti majetku, schopností, možností, a je vyjádřením snahy tyto nerovnosti korigovat. Altruismus a solidarita v nejrozmanitějších podobách byly přítomny v lidské společnosti od nepaměti, již v primitivních společnostech se našly principy altruistického či solidárního chování. Byla to ale až velká monoteistická náboženství, který dala principům solidarity určitou institucionalizovanou podobu a zahrnula je do svých doktrín, v nichž byla pomoc bližnímu formulována jako ctnost. (Tomeš 2001) Solidarita je společensky dosti zajímavým jevem. Požaduje, aby jedinec (alespoň částečně) rezignoval na svůj bezprostřední individualistický zájem a nad něj postavil zájem druhých anebo zájem společenství jako celku. Takové jednání je pak obvykle hodnoceno jako dobré, správné, morální, etické. Odpovědi na to, proč je takové jednání dobré, správné a žádoucí rozpracovávají dopodrobna opět...