Fenomenologické pojetí architektury Christiana Norberga-Schulze

Abstract

Práce si klade za cíl představit teorii norského teoretika architektury Christiana Norberg- Schulze. Sledujeme vývoj jeho myšlení od analytického rozboru k fenomenologicky založeným tezím. Fenomenologií ovlivněná teorie Norberg-Schulze je průkopnickým pohledem na oblast architektury, ke které ho dovedla filozofie Martina Heideggera. V návaznosti na Heideggera se prostor pro Norberg-Schulze stává existenciálním místem. Práce je zaměřena na vybrané spisy, ve kterých nás jeho ontologie přivádí k problematice prostoru. Norberg-Schulz charakterizuje architekturu jako vytváření míst a existenciální dimenze prostoru je ústředním problémem jeho fenomenologie architektury. Na základě toho je dále nastíněna obecná prostorovost člověka, která nás přivádí k současnému stavu architektury a její problematičnosti, která se vyjevuje na pozadí Norberg-Schulzova myšlení.

The aim of the thesis is to present the theory of Norwegian theorist of architecture Christian Norberg-Schulz. The thesis focuses on the development of his mindset from analytical approach to the phenomenologically based premises. Norberg-Schulz's phenomenological conception, which was significantly influenced by philosopher Martin Heidegger, represents an innovative way of perceiving the field of architecture. Hence the space gains an existential dimension for Norberg-Schulz. The existential dimension along with the conception of specific place is the crucial concern of Norberg-Schulz's phenomenology of architecture. The thesis deals with this main Norberg-Schulz's conception of human spatiality and in conclusion confronts it with the situation of the contemporary architecture.