Občanství a autenticita

Abstract

Práce zkouší nabídnout jiný úhel pohledu na občanství než právní či politické hledisko. Hledá předpolitické a předprávní základy takového občanství, které je schopno bránit svá práva, jak je vymezuje například Listina základních práv a svobod či jak je ústavně a zákonně garantují demokracie. Teoretická část se opírá o práce československých disidentů, kteří se fenoménem občanství zabývali jakožto občané nesvobodného režimu. Práce pocházejí převážně ze 70. let 20. století a dívají se na občana očima disentu normalizovaného Československa. Pohled na lidské předpoklady občanství, které usiluje o svou svobodu a práva navzdory osobnímu ohrožení, je dále obohacen a rozšířen rozhovory na téma občanství, provedené s dalšími třemi disidenty. Cílem je objevit, co by mělo občanství obnášet, co s občanstvím významným způsobem souvisí tak, aby bylo schopno hájit místo, které mu v podmínkách demokracie oficiálně náleží.

The text tries to bring a different point of view on what citizenship is and what it means, other than political or legal interpretation. It searches for pre-political and pre-legal basis of citizenship able to protect its rights and freedoms as defined by, for example, the Charter of Fundamental Rights and Freedoms or as legally guaranteed in democracies. The theoretical part of the text is based on treatises of Czechoslovak dissidents who examined the phenomenon of citizenship, being themselves citizens of illiberal regime. The treatises originate mainly in the 1970s and look at the citizen through the eyes of the dissent of "normalised" Czechoslovakia. The view is broadened by further interviews focusing on the topic of citizenship with three more dissidents. The goal is to find what citizenship should carry within, what it should mean in order to be able to defend its space, the space which officially belongs to it in democratic conditions.