Dvacet let politiky sněmovních volebních reforem v České republice, 1989-2009

Abstract

The presented thesis mainly focuses on an analysis of twenty years of the politics of electoral reform in Czechoslovakia (1990-1992), on the federal level (the Federal Assembly), and the national level (the Czech National Council), respectively, and later on the politics of electoral reform in the Czech Republic, on the national level (the Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic). First, the thesis discusses how and why electoral systems are chosen and changed. Recent analysis of the politics of electoral reform has yielded two main theoretical perspectives regarding the reforms of recent decades. The first one, the power-maximizing perspective, assumes that politicians control the choice of the electoral system and that they are motivated to maximize their power. The other perspective allows for a wider range of actors - in particular, including ordinary citizens as well as politicians - and sees electoral reform as the product of a mix of inherent and contingent factors. Reform can, under this approach, occur in response to specific instances of systemic failure. More recently, Alan Renwick (in 2010 and more precisely in 2011) seeks to develop a more refined understanding of electoral reform processes through two steps. At the outset, there is an acknowledgement that there are...

Předkládaní dizertační práce se zaměřuje na analýzu dvaceti let politiky volebních reforem v Československu, a to jak na federální (volby do Federálního shromáždění), tak i na národní úrovni (volby do České národní rady), a později v České republice na celostátní úrovni (volby do Poslanecké sněmovny Pralamentu České republiky). Práce nejprve představuje, jak a proč dochází k přijímání a změnám volebních systémů. Nedávné analýzy politiky volebních reforem vytvořily dvě hlavní teoretické perspektivy vysvětlující volební reformy v posledních desetiletích. Podle první perspektivy, vycházející z logiky maximalizace vlastní politické moci, politici kontrolují proces výběru volebního systému a jsou motivováni k maximalizaci vlastní politické moci. Druhá perspektiva umožńuje zahrnout širší škálu aktérů, včetně běžných občanů, a nahlíží na volební reformu jako na kombinaci inherentních a kontingentních faktorů. Volební reforma se tak podle této perspektivy odehrává v reakci na specifické případy systémových selhání. Později se Alan Renwick (v roce 2010 a v upravené podobě v roce 2011) pokusil o vyvinutí preciznějšího přístupu k procesům volebních reforem, a to prostřednictvím dvou kroků. Nejprve dochází k uznání, že existují různé typy reformních procesů, aby následně mohl rozvinout detailnější přístup...