Logos v Aristotelově eitce

Abstract

Diplomová práce "Logos v Aristotelově etice" si klade za cíl interpretovat význam termínu "logos" v Aristotelově díle "Etika Nikomachova". Základním metodickým východiskem je strukturalistický předpoklad, že význam pojmu je určen jeho vztahy s dalšími pojmy užitými v daném textu, a s tím související předpoklad jednoty významu pojmu "logos". Vlastní interpretace nejprve zachycuje strukturu užití některých významných pojmů, především vztah člověka jako jedince a společnosti, dále pojmy dobra, skutečnosti a možnosti, pravdivého a zdánlivého a přirozenosti. Komplementárně k těmto pojmům je potom v druhé části práce prozkoumána struktura užití pojmu "logos". Jistým svorníkem všech těchto zkoumání jsou závěrečné kapitoly o ctnosti a jednání. Strukturním rozborem uvedených pojmů je vykázána svébytná rovina existence, terminologicky zachycená jako "lidství", o jejíž existenci v Aristotelově pojetí etiky jde. V horizontálním směru má lidství pól individuální a pól sociální, ve vertikálním směru je svébytnou rovinou skutečnosti mezi božstvím, ke kterému se vztahuje, a zvířeckostí, do které hrozí upadnout. Logos je potom jakýmsi substrátem lidství, který člověku umožňuje explicitně se vztahovat ke své existenci jakožto člověka. Pojem logu ve svých různých významových odstínech odráží povahu lidské existence...

The aim of the diploma theses "Logos in Aristotle Ethics" is to interpret meaning of the term "logos" in Aristotle's work "Nicomachean Ethics". The basic methodical guideline is the structuralist assumption, that a meaning of a term is determined by its relations to other terms contained within the text, and the related assumption of unity of the meaning of the term "logos". The interpretation itself first analyzes structure of several crucial terms, most importantly the relation of a human individual to the society, the concepts of the good, the reality and the possibility, the true and the illusory, and the concept of the natural. The structure of use of the term "logos" is then analyzed in relation to these concepts. These investigations are completed by analysis of the terms of virtue and action. By the means of the structural analysis of these terms, the existence of a distinctive level of reality is established, which is captured by the term "humanity". The existence of humanity is the central point of interest in Aristotle's ethics. In the horizontal regard, there are two poles of humanity - the individual human and the society. In the vertical regard, the humanity is situated between divinity, to which it is related, and bestiality, to which it threatens to fall. Logos is then a kind of...