Les chants de Maldoror dans le discours critique de Breton à Blanchot

Abstract

Zpěvy Maldororovy v kritickém diskursu od Bretona k Blanchotovi Tato práce představuje čtyři různé přístupy k dílu Isidora Ducasse: v textech Andrého Bretona, Léona Pierre-Quinta, Gastona Bachelarda a Maurice Blanchota sledujeme, jak se v první polovině dvacátého století začíná utvářet kritický pohled na Zpěvy Maldororovy. Zatímco v příspěvcích surrealistů převládá bezmezné nadšení z básníka, které jim nedovoluje vyslovit téměř žádný hodnotící komentář jeho díla, v následujících přístupech se už projevuje patrná snaha Lautréamontovo dílo uchopit a popsat. Pierre-Quint jej vnímá především jako výraz revolty: po obsahové stránce jde o revoltu Maldorora proti Bohu, po formální stránce o Lautréamontovu revoltu proti konvenčnímu užívání jazyka. Bachelard nabízí pohled skrze jediné vybrané téma, a sice bestiář Zpěvů Maldororových - analyzuje tedy především jeden konkrétní prvek, který podle něj propůjčuje dílu jeho charakteristickou živočišnou atmosféru. Konečně Blanchot v díle spatřuje odraz Lautréamontova života a v samotném procesu psaní pak způsob, jakým se Lautréamont vyrovnává s traumaty z dětství a dospívání. Závěrečná kapitola jednotlivé koncepce porovnává a snaží se zhodnotit cestu, kterou lautréamontovská kritika urazila od Bretona k Blanchotovi.

Lautréamont's Songs of Maldoror in the critical discourse from Breton to Blanchot This thesis presents four different approaches to the work of Isidore Ducasse: in the texts of André Breton, Léon Pierre-Quint, Gaston Bachelard and Maurice Blanchot we observe the critical view of the Songs of Maldoror beginning to shape in the first half of the twentieth century. While the surrealists tend to adore Lautréamont uncritically, allowing no actual evaluation of his work, the other authors try to review his work, not limiting their commentary to enthusiastic praise. Pierre-Quint considers Songs to be an expression of a revolt in the first place, the contents being Maldoror's revolt against God, and the form being Lautréamont's revolt against the conventional use of language. Bachelard utilizes another approach: through a single topic - the bestiary of the Songs - he analyzes the element that in his opinion determines the characteristic animality of Lautréamont's work. Finally, according to Blanchot, the Songs of Maldoror is the ultimate reflection of Lautréamont's life and the writing process itself his way to deal with the traumas of childhood and adolescence. The final chapter compares the different concepts and evaluates the evolution that Lautréamont criticism has gone through from Breton to Blanchot.