Islamizace a mediální prostor

Abstract

1 Média v současné době plní velmi rozporuplnou funkci, jejíž zhodnocení nás teprve čeká a nelze zatím předpokládat, že by přiměřeným způsobem dokázala reagovat na současný stav vztahů mezi Evropou a Islámem. Ve své snaze o objektivitu popisu nemohou naplnit požadavek tzv. druhé moderny, tj. zkoumat svůj vlastní výkladový rámec na pozadí referencí a zdrojů, které je teprve utvářejí a umožňují jim takto fungovat jako zprostředkovatel mezi tím, o čem referují, aniž by nějak věděla, co jim samým zakládá možnost vůbec něco sdělením zprostředkovat. Je to jen jiná, diferencovanější fáze hledání a zkoušení nalézt cestu k tzv. implicitnímu vědění, jíž se mohou některé diskursy emancipovat od stereotypních schémat a vzorců spojování, oddělování a formování výroků o skutečnosti. Tzn., to, s čím se potýkají soudobí vykladači vztahů mezi Evropou a Islámem je analogické tomu, s čím se potýkají samotná media: tj. s in - kompatibilitou, autoreferecí, a zamlčenými předpoklady vědění. Pokud jsme již výše hovořili o dvojí diferenci výkladového schématu Evropy a jejího vztahu k Islámu, uvedli jsme dvě podstatná hlediska: jedním jsou utvářecí či zakládající akty - můžeme rovněž říci i sebe - ustavující mýty o Evropě a dále, ne zcela kompatibilní právní a ideové, náboženské systémy. V podstatě jej lze nazývat dilematy, pro něž...

1 Currently, the media perform a very controversial function, which is still to be evaluated, and it cannot be assumed yet, that the media would be able to react adequately at the state of relations between Europe and Islam. In its quest for objectivity of description, the media are unable to meet the requirement of the so-called Second Modernity, i.e., to investigate their own interpretive framework set behind references and resources, that shape the media and allow them to act as an intermediary between what they refer about, and to whom they refer. All of this somehow without knowing, what brings the possibility of conveying something through communication. It's just a different, more differentiated phase of trying and searching to find the way to the so-called implicit knowledge, by which some discourses are able to emancipate from stereotypical schemas and patterns of coupling, the separation and formation of statements about reality. Thus, the contemporary commentators of the European and Islamic relations are faced with analogous problems, as the media: i.e., in-compatibility, self-referencing and tacit assumptions of knowledge. If we already talked about the double differential explanatory schema of Europe and its relation to Islam, we mentioned two essential aspects: The first is forming or...