Rusko a Tataři: vzájemné vztahy v období raných rusko-mongolských kontaktů

Abstract

Práce se zabývá ve své první části především příčinami vojenského úspěchu stepních válečníků ve 13. století, osobností Čingischána, dále charakterem mongolských výbojů na západ a nejdůležitějšími událostmi vedoucích k mongolské expanzi jako takové. Podrobněji se autor zaměřuje na dva hlavní útoky Mongolů směřující na Rus - Sübetejův v roce 1223 a Batú-chánův o 14 let později, jež se od sebe svým zaměřením i průběhem značně lišily. Je zde popisován průběh těchto vpádů i událostí, které je zapříčinily. Autor v případě prvního z nich objasňuje zejména jeho průzkumný charakter, mající za cíl objevování stepních oblastí severního Kavkazu a dnešní Ukrajiny a získávání informací o tamějších národech. S tím ostře kontrastuje pozdější tažení do Evropy vedené Batú-chánem, představující již čistě invazní vojsko přicházející dobývat a obsazovat území. V další části práce je věnována pozornost změnám v organizaci mongolské říše po smrti Čingischána, dále zejména situaci ve východní Evropě před mongolskými útoky a konečně i následkům kočovnické invaze a jejich vlivu na politický a kulturní vývoj ruských zemí.

The opening part of the work is focused on the reasons of mongolian military success in the 13th century, Genghis Khan's personality, the form of the mongolian conquest and the main events that caused nomadic expansion. The authors' attention is aimed at the two main mongolian attacks on Russia - the one led by Subetei in 1223 and the next one following 14 years later, led by Batu-khan. The author gives a detailed description of those affairs, including the scouting nature of the first of them and the conquering nature of the second one. The next part of the work deals with the situation after Genghis Khan's death, organization of his empire and the history of the Eastern Europe before the mongolian invasion. The impact of nomadic agression on the cultural and political life of the russian principalities is also mentioned.