Přírodní prostředí a pravěké zemědělské společnosti (na území Čech)

Abstract

Práce se zabývá vztahy mezi pravěkými zemědělskými kulturami a vybranými faktory přírodního prostředí v Čechách. Největší pozornost je věnována klimatu, jehož charakter a změny ovlivňují všechny další prvky ekosystému včetně lidské společnosti. Dále jsou zkoumány vztahy k nadm. výšce, půdám, teplotám a srážkám, způsoby pravěkého zemědělství, vývoj porostu, míra odlesňování. Mapy prostorového rozšíření pravěkých kultur a předpokládaná hustota osídlení tvoří podklady pro odhad intenzity lidského vlivu na prostředí. Všechny sledované parametry (včetně klimatu) jsou regionálně omezené a i závěry z nich vyvozené mají pouze regionální platnost. Na základě rozvoje orného zemědělství a vztahu archeologických období k půdním a klimatickým podmínkám jsou stanoveny čtyři etapy pravěkého vývoje: neolit ¸ eneolit - starší fáze starší doby bronzové, mladší fáze starší doby bronzové - latén, doba římská - doba stěhování národů. Tyto etapy jsou konfrontovány s klimatickou historií modelovanou podle archeoklimatického modelu MCM. Zdá se, že závislost společnosti na klimatu a dalších sledovaných prvcích přírodního prostředí je silnější ve starší části pravěku, ale nejpozději během starší doby bronzové se uvolňuje. Po celé pravěké období se zdá být vztah prostředí - společnost uniformní, to znamená, že je vždy dávána...

Práce se zabývá vztahy mezi pravěkými zemědělskými kulturami a vybranými faktory přírodního prostředí v Čechách. Největší pozornost je věnována klimatu, jehož charakter a změny ovlivňují všechny další prvky ekosystému včetně lidské společnosti. Dále jsou zkoumány vztahy k nadm. výšce, půdám, teplotám a srážkám, způsoby pravěkého zemědělství, vývoj porostu, míra odlesňování. Mapy prostorového rozšíření pravěkých kultur a předpokládaná hustota osídlení tvoří podklady pro odhad intenzity lidského vlivu na prostředí. Všechny sledované parametry (včetně klimatu) jsou regionálně omezené a i závěry z nich vyvozené mají pouze regionální platnost. Na základě rozvoje orného zemědělství a vztahu archeologických období k půdním a klimatickým podmínkám jsou stanoveny čtyři etapy pravěkého vývoje: neolit ¸ eneolit - starší fáze starší doby bronzové, mladší fáze starší doby bronzové - latén, doba římská - doba stěhování národů. Tyto etapy jsou konfrontovány s klimatickou historií modelovanou podle archeoklimatického modelu MCM. Zdá se, že závislost společnosti na klimatu a dalších sledovaných prvcích přírodního prostředí je silnější ve starší části pravěku, ale nejpozději během starší doby bronzové se uvolňuje. Po celé pravěké období se zdá být vztah prostředí - společnost uniformní, to znamená, že je vždy dávána...