Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazky

Abstract

Závěr - 101 - Obsah Římskou úmluvu lze dle mého pokládat za jeden z nejvýznamnějších počinů druhé poloviny 20. století na poli unifikace mezinárodního práva soukromého. I když původní ambicióznější záměry na komplexnější sjednocení norem MPS byly v průběhu 80. let zredukovány pouze na smluvní závazkové vztahy, lze i tak s jistotou říci, že již před svým vstupem v platnost v roce 1991 měla významný dopad na legislativní změny původních signatářských států. Znamenala postupně také určité sblížení v oblasti norem MPS států s kontinentálním systémem práva (civil law countries) a Velké Británie, jakožto typického představitele common law. K některým ustanovením - např. k čl. 4 coby jednomu ze základních stavebních kamenů Úmluvy - však přistupovaly soudy při výkladu poněkud rozdílně, což do jisté míry snižovalo právní jistotu smluvních stran, které byly nuceny předvídat rozdílná rozhodnutí v závislosti na zvolené/určené jurisdikci. Cesta k transformaci textu do Nařízení Řím I. byla poněkud složitá a několikrát došlo k významným změnám oproti původnímu návrhu. Výsledný text tak lze chápat jako kompromis všech stran, kdy se některé původně zamýšlené změny prosadit nepodařilo (např. svoboda volby jiného než národního práva), ale naopak se při vyjednávání dospělo dle mého názoru k prospěšné změně v koncepci a...

Conclusion - 103 - Obsah The Rome Convention on the law applicable to contractual obligations well known also as "Rome Convention (1980)" or just "Rome I." came into force on April 4th, 1991. On the field of Private international law in the EU member states, the Rome Convention plays the most significant role regarding contractual obligations. The Purpose of the Convention was to establish and uniform the same rules for every participating country. It contains rules mainly connected with party autonomy and right to choose governing law for their particular contract and rules concerned with solving problems, when parties have not agreed on the choice of law clause in their contract (art. 4). This article has become crucial and also the most criticized throughout the whole Convention. It tries to put together two different principles: a) civil law is represented by a characteristic performance approach, in which courts of the given countries apply periodically and without many exceptions to find out the country to which the contract is most closely connected (art. 4/5), b) courts of the common law countries, on the other hand, prefer the rule of the proper law of a contract using wording of art. 4/1 and 4/5. The above mentioned issues and also the new possibility to harmonize private international law on the...