Vliv délky rozběhu a náběhové rychlosti na techniku odrazu ve skoku dalekém

Abstract

Cíle: Cílem práce bylo analyzovat změny biomechaniky odrazové fáze ve skoku dalekém v reakci na systematicky měněnou délku rozběhu (6, 10, 14 kroků a celý rozběh) a související náběhovou rychlost. Práce zkoumala rozdíly v klíčových kinetických a kinematických parametrech, kvantifikovala jejich vztah k maximální náběhové rychlosti a hodnotila míru specifičnosti zkrácených rozběhů (zejména 14krokového) jako efektivního tréninkového prostředku. Metody: Jedenáct mužů (dálkaři národní úrovně, osobní rekord 730 ± 43 cm) absolvovalo opakované skoky ze 4 délek rozběhu. Byla provedena biomechanická analýza pomocí silových desek (reakční síly podložky), optoelektronického systému (časoprostorové parametry kroků), radaru (rychlost) a kamerové analýzy (kinematika). Pro statistickou analýzu byly využity lineární smíšené modely. Výsledky: Výsledky ukázaly očekávaný nárůst rychlosti s délkou rozběhu. Klíčovým zjištěním byla vysoká biomechanická podobnost 14krokového rozběhu s celým rozběhem (pouze 3 z 24 parametrů se významně lišily), zatímco 6 a 10krokové varianty vykazovaly signifikantně více odchylek. Rostoucí náběhová rychlost byla spojena s vyšším impaktním vrcholem síly, kratším časem kontaktu (zejména brzdné fáze), větším úhlem v koleni při dokroku, stabilním úhlem v koleni při maximální flexi, vyšší...

Objectives: The aim of this thesis was to analyze changes in biomechanics of long jump take- off phase in response to systematically varied run-up lengths (6, 10, 14 steps, and full-length) and the associated approach velocity. The study examined differences in key kinetic and kinematic parameters among the run-up lengths, quantified the relationship with maximum approach velocity, and evaluated the specificity of shortened run-ups (particularly the 14-step) as an effective training tool. Methods: Eleven men (national-level long jumpers, personal best 730 ± 43 cm) performed repeated jumps from 4 run-up lengths. Biomechanical analysis was conducted using force plates (ground reaction forces), an optoelectronic system (spatiotemporal step parameters), radar (velocity), and video analysis (kinematics). Linear mixed models were used for statistical analysis. Results: The results indicated the expected increase in velocity with run-up length. A key finding was the high biomechanical similarity between the 14-step and full-length run-ups (only 3 out of 24 parameters differed significantly), while the 6 and 10-step variants exhibited significantly more deviations. Increasing approach velocity was associated with a higher impact force peak, shorter contact time (particularly the braking phase), larger knee...