Časová souslednost v italštině a možnosti jejího překladu do češtiny

Abstract

The bachelor thesis deals with the topic of the sequence of tenses in Italian and its translation into Czech. The sequence of tenses in Italian represents a means of expressing temporal relations between sentences in a complex sentence. Since the sequence of tenses represents a complex and essential phenomenon of Italian grammar, which the Czech language does not possess, this thesis aims to outline an overview of the ways in which the Czech language copes with this difference when translating from Italian. The thesis is divided into two parts, the first part containing a theoretical introduction to the sequence of tenses phenomenon in Italian, and a theoretical overview of the morphological and lexical means used to translate temporal relations into Czech. The second part of the thesis presents the procedure and subsequent summary of the practical analysis results of selected translations of Italian sentences from the InterCorp corpus. The sentences selected for analysis were those that contained one of two chosen Italian verbs (pensare, credere) in indicative, one of the Italian past tenses (passato prossimo, passato remoto, imperfetto, trapassato prossimo) in the main clause that introduces a dependent clause connected with the Italian conjunction che as the linking expression between the...

Bakalářská práce se věnuje tématice časové souslednosti v italštině a jejímu překladu do češtiny. Časová souslednost v italštině je prostředkem pro vyjadřování časových vztahů mezi větami v souvětí. Jelikož se jedná o komplexní a podstatný jev italské gramatiky, kterým český jazyk nedisponuje, klade si tato práce za cíl nastínit přehled možností, jakými se čeština při překladu časové souslednosti z italštiny s touto odlišností vyrovnává. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části, přičemž první část obsahuje teoretické představení fenoménu časové souslednosti v italštině, a dále teoretický přehled morfologických a lexikálních prostředků užívaných pro překlad časové souslednosti do češtiny. Druhá část práce představuje postup a následné shrnutí výsledků praktické analýzy vybraných překladů italských vět z korpusu InterCorp. K analýze byly vybrány věty, které v italštině ve větě řídící obsahovaly jedno ze dvou italských sloves (pensare, credere) v oznamovacím způsobu, v jednom z italských minulých časů (passato prossimo, passato remoto, imperfetto, trapassato prossimo) a uvozovaly větu závislou, přičemž spojovacím výrazem mezi větami byla italská spojka che. Závěr bakalářské práce shrnuje výsledky analýzy a porovnává je s teoretickým hlediskem na problematiku. Klíčová slova časová souslednost -...