Neoclassical realism: a metatheoretical critique
Metateoretická kritika neoklasického realismu
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/177540Identifikátory
SIS: 236645
Kolekce
- Kvalifikační práce [17123]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Solovyeva, Anzhelika
Fakulta / součást
Fakulta sociálních věd
Obor
Bezpečnostní studia
Katedra / ústav / klinika
Katedra bezpečnostních studií
Datum obhajoby
21. 9. 2022
Nakladatel
Univerzita Karlova, Fakulta sociálních vědJazyk
Angličtina
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
Neoklasický realismus, strukturální realismus, klasický realismus, teorie mezinárodních vztahů, mateteoretická kritikaKlíčová slova (anglicky)
Neoclassical realism, structural realism, classical realism, IR theory, metatheoretical critiqueNeoklasický realismus se koncem devadesátých let minulého století představil na poli mezinárodních vztahů a bezpečnostních studií jako nový silný přístup k vysvětlování zahraniční politiky. Postaven na kombinaci strukturálního a klasického realismus, tento nový přístup sliboval přinést lepší vysvětlení, než jaká nabízely ostatní existující přístupy jako například liberalismus či ofenzivní a defenzivní realismus. Jako takový se rychle stal oblíbenou a často efektivní volbou pro mnohé akademicky a postupně se dostal do popředí. Tuto pozici si udržuje i v době, kdy vstupuje do třetího desetiletí své existence. Přesto kolem neoklasického realismu existuje cosi jako paradox: navzdory své popularitě a nespočtu solidních empirických prací se zdá, že si nikdo není opravdu jistý, co přesně neoklasický realismus je a čím se vyznačuje. Tato diplomová práce chce osvětlit tento paradox tím, že staví na doposud rozptýlených a dílčích kritikách a předkládá první skutečně komplexní metateoretickou kritiku neoklasického realismu. Na základě jednoduché otázky "co je neoklasický realismus" dochází práce k závěru, že ačkoliv má daleko k jednotnému výzkumnému programu nebo obecné teorii, vykazuje neoklasický realismus řadu charakteristik, které pomáhají vysvětlit jeho přitažlivost.
Neoclassical realism entered the fields of International Relations and Security Studies in the late 1990s as a powerful new approach to explaining foreign policy. Building on the combination of structural and classical realism, it promised to offer better explanations than other existing approaches, such as liberalism or offensive and defensive realism. As such, it quickly became a popular and an arguably potent choice for many a scholar, progressively growing into prominence that continues to hold even as it enters its third decade. That said, there exists something of a paradox surrounding neoclassical realism: despite its popularity and scores of sound empirical works under its banner, the school appears dramatically ill-defined to the extent that nobody seems to be sure what it is and what it is about. This is where this thesis comes in to play: building on hitherto scattered and piecemeal critiques of neoclassical realism, it seeks to shed more light on the school's apparent success by providing the first truly comprehensive metatheoretical critique of neoclassical realism. Following the simple question of 'what is neoclassical realism', the thesis arrives at the conclusion that though it may be far from a uniform research program or a general theory, neoclassical realism exhibits a number of...