Giallo: hybridita a dezorientace

Abstract

Práce si klade za cíl vymezit a posléze analyzovat proud giallo, tj. skupinu celovečerních hraných filmů, které byly produkovány v Itálii od šedesátých let a dále v sedmdesátých letech. Zamýšlím kriticky zhodnotit dosavadní výzkum o uvedeném proudu, neboť soudím, že dostatečně nepřihlížel k rozmanitosti relevantních kontextů (diváctvo, sociálně-kritický kontext snímků, jeho literární a komiksové kořeny, žánrová hybridita v italské filmové produkci). Dále za pomoci nástrojů, které poskytuje neoformalistická analýza, budu ve třech příkladových giallo filmech rozebírat jejich formální prvky. Cílem analytické části je potvrdit hypotézu, že hlavní dominantou gialla, která je společná pro fabulaci-naraci-styl-percepci, je princip dezorientace.

My work is aiming to determine and later to anlyse the giallo filone, i.e. a group of movies produced in Italy from 60's to 70's. I would like to critically assess up to date research of the afore mentioned filone because in my opinion it has not reflected enough a variety of relevant contexts (e.g. its audience, its roots, social-critical movie context, its literary and comic book roots, genre hybridity in Italian film productions). Furthermore I will look for principals constructions of these movies and I will try to reveal creative techniques causing plot disorientation to a spectator, and finally I will define and confirm a dominant, which is a common for fabula, narration, style and perception. The main dominant of the giallo structuring all of the formal elements is the principle of disorientation.