Mobilizační strategie nesystémové krajní pravice v Rusku

Abstract

Diplomová práce zkoumá mobilizační strategii nesystémové krajní pravice v Rusku a zaměřuje se přitom na dvě roviny tohoto jevu. Zaprvé práce analyzuje mobilizační strategii a zadruhé zkoumá její vliv na úspěšnost prosazení politických požadavků krajní pravice. K analýze využívá teoretického konceptu sociálních hnutí a typologii kolektivních akcí Sidney Tarrowa. Mobilizace je komplexní problematikou, kterou není možné zkoumat jako samostatnou událost. Z tohoto důvodu se práce zaměřuje také na faktory, které mobilizaci předchází, a které ovlivňují její podobu a sílu. Práce dochází k závěru, že nejefektivnější mobilizační strategií je pořádání destabilizačních a nárazových akcí, u nichž je podmínkou vzniku mezietnický konflikt. Mezi typické rysy takových destabilizačních a nárazových akcí jsou zařazeny požadavky na vysídlení neruských obyvatel z oblasti, formování místních bezpečnostních a politických struktur či obratnou práci s dezinformacemi a médii obecně. Dále z výsledků práce vyplývá, že mobilizační strategie byla úspěšnější v regionech, kde krajní pravice dokázala prosadit řadu svých požadavků. Na státní úrovni se jí, na druhou stranu, pomocí mobilizace příznivců povedlo ovlivnit pouze dílčí změny, které neměly na migrační či národnostní politiku výraznější dopad.

The thesis explores the mobilization strategy of the non-systemic far right in Russia. The study focuses on two aspects of this phenomenon. First, it examines the mobilization strategy and second, it analyses its impact on the success of the far right's political demands. The thesis applies the theoretical concept of social movement and the classification of collective action by Sidney Tarrow. Mobilization is a complex issue that cannot be researched as an isolated event. For this reason, the thesis also focuses on the determinants that precede such mobilization and that, simultaneously,affect its form and strength. The thesis concludes that the most effective mobilization strategy is to concentrate on organizing disruptive and episodic actions in which the condition of the presence of an inter-ethnic conflict must be met. Among the typical features of such disruptive and episodic collective actions, the following can be listed: a requirement for displacement of the non-Russian population from the conflict area, the formation of local security and political strutures, and effective work with disinformation and media in general. Finally, the thesis determines that the mobilization strategy was more impactful on the regional level where the far right was more successful in pressing its demands. At...