Optimality of function spaces for integral operators

Abstract

V této práci studujeme chování lineárních operátorů s jádrem na prostorech in- variantních vůči nerostoucímu přerovnání (r.i. prostorech). Zvláště se soustředíme na omezenost těchto operátorů mezi různými prostory funkcí. Naším cílem je k zadanému operátoru a vzorovému r.i. prostoru Y najít r.i. prostor Z takový, že zadaný operátor je omezený z Y do Z a, je-li to možné, ukázat, že tento cílový prostor je optimální (nejmenší takový). Koncentrujeme se na konkrétní třídu oprátorů s jádrem, jež označujeme Sa. Operátory tohoto typu mají mnoho důležitých aplikací a jejich nejdůležitějším příkladem je Laplaceova transformace. Abychom si s těmito relativně obecnými operátory poradili, použijeme pokročilé techniky z teorie prostorů invariantních vůči nerostoucímu přerovnání a z teorie interpolace. Ukážeme, že problém hledání optimálního prostoru pro Sa se dá do jisté míry přeložit na problém hledání "dostatečně malého" prostoru X takového, že a, jádro Sa, leží v X. 1

In this work, we study the behaviour of linear kernel operators on rearrange- ment-invariant (r.i.) spaces. In particular we focus on the boundedness of such operators between various function spaces. Given an operator and a domain r.i. space Y, our goal is to find an r.i. space Z such that the operator is bounded from Y into Z, and, whenever possible, to show that the target space is optimal (that is, the smallest such space). We concentrate on a particular class of kernel operators denoted by Sa, which have important applications and whose pivotal instance is the Laplace transform. In order to deal properly with these fairly general operators we use advanced techniques from the theory of rearrangement- invariant spaces and theory of interpolation. It turns out that the problem of finding the optimal space for Sa can, to a certain degree, be translated into the problem of finding a "sufficiently small" space X such that a, the kernel of Sa, lies in X. 1