Impact of transnational advocacy networks on environmental policy and outcomes

Abstract

Abstraktní Nadnárodní sítě správy klimatu, které se skládají ze substátních a soukromých aktérů, jsou stále více uznávány v mezinárodním klimatickém režimu, naposledy na summitu UNFCCC v Paříži v roce 2015. Městská centra a jejich vlastní sítě, jako jsou ICLEI a C40, byly zvláště ceněny jako decentralizované řešení problémů kolektivních akcí v oblasti změny klimatu na úrovni národního státu. Tyto sítě pomáhají motivovaným městům získat zdroje a politické pokyny, jakož i politiku klimatu, aby se staly univerzálnějšími a města jako vedoucí představitelé klimatu. Ale skutečně zlepšují produkci klimatu? Do měst v mezoměstských sítích prochází více klimatické politiky než nečlenové? Tato studie zkoumá vzorek 190 měst v 26 zemích OECD, které si samy ohlásily své klimatické akce v roce 2017. Pomocí víceúrovňového regresního modelu se studie zabývá kontrolou proměnných na městské i státní úrovni pro klimatickou expozici, dostupné zdroje , a politické faktory, které zjistily, že síťová města dělají více politik než jejich nepodporovaní partneři. Poskytuje také omezené důkazy o tom, že více sítí může tento účinek složit. Faktory státní úrovně obecně nemají významný vliv na politiku na úrovni měst, kromě stupně závislosti na fosilních palivech. Vzhledem k těmto výsledkům a velké roli, kterou hrají města ve výrobě...

Transnational climate governance networks, composed of sub-state and private actors, are being increasingly recognized in the international climate regime, most recently at the 2015 UNFCCC summit in Paris. Urban centres and their own networks, trans-municipal climate networks such as ICLEI and C40, have been particularly touted as a decentralized solution to climate policy collective action problems at the level of the nation-state. These networks help motivated cities acquire resources and policy guidance, as well as reframe climate policy as more universal and cities as climate leaders. But do they really improve climate output? Do cities in trans-municipal networks pass more climate policy than non-members? This study examines a sample of 190 cities in 26 OECD countries which self-reported their climate actions in the year 2017. Using a multi-level regression model, the study accounts for control variables at both the urban and state level for climate exposure, available resources, and political factors, finding that networked cities do pass more policies than their non-networked peers. It also provides more limited evidence that more networks may compound this effect. State level factors appear generally not to have a significant effect on city level policy, save for the degree of fossil fuel...