Funkční celky a modularita lidské lebky

Abstract

Modularita rozděluje komplikované celky do dílčích samostatných funkčních jednotek na základě rozložení jejich charakteristických znaků. Moduly uvnitř sebe tyto znaky koncentrují, zároveň jsou jednotkami integrace a urychlují evoluci. Lebka je nejkomplikovanějším regionem lidské kostry. Její části spolu komunikují převážně lebečními švy a proto je jejich rozlišení do dílčích oblastí náročnější než v jiných regionech kostry. Právě proto je rozdělována do modulů. Přitom jde o způsob členění do značné míry variabilní. K odlišným modulům je možné dojít na základě použitých kritérií, kterými mohou být například funkce, heterochonine nebo interakce s měkkými částmi. Toto modulární uspořádání lidské lebky umožňuje její rychlé proměny v jednotlivých oblastech, aniž by muselo dojít k její celkové proměně. Moderní lidská lebka vděčí za svou podobu právě svému modulárnímu uspořádání.

Modularity distributes complicated complex into partial functional units according to the distribution of their characteristics. Modules concentrate these characteristics. They are also units of integration and accelerate evolution. Skull is the most complicated region of human skeleton. Its parts communicate together mostly by cranial seams. The division of skull into partial areas is therefore more complicate than in others regions of skeleton. Because of this the skull is divided into modules. This way of division is however considerably variable. It is possible to determine different modules on the basis of the criteria used. These criteria could be for example the function, heterochrony or interaction with the soft tissue. This modular arrangement of human skull allows its fast transformations in individual areas without overall changes. The modern human skull owes its shape to its modular arrangement.