Ideová východiska rané tvorby Emila Filly

Abstract

(in English) The bachelor's work is focused on the explanation of ideological sources of Emil Filla's early art works using preserved personal diaries, correspondence and theoretical texts. It is concentrated on expressive phase of Filla's creation which is primarily linked with art group Osma, althoutgh it already had started at the Edvard Munch's exhibition organized by the SVU Mánes in Prague in 1905, which was greatly inspiring for him. Intention of this thesis is concentrated on deeper connection of Filla's own ideas and philosophical and literary sources with expressive phase of his work. Which is mainly a review of Fill's relationship to the philosophical systems of Arthur Schopenhauer (1788-1860), Friedrich Nietzsche (1844-1900), and Tomas Garrigue Masaryk (1850-1937). It also explores the painter's relation to the literary reference of Fjodor Mikhailovich Dostoyevsky (1821-1881) or to the theoretical works and publications of Julius Meier-Graefe (1867-1935) and Wilhelm Worringer (1881- 1965). Last but not least, it focuses on the theoretical texts from important personalities from the branch of physiology, optics and modern philosophy, such as Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832), Herrmann von Helmholtz (1821-1894), Jan Evangelista Purkyně (1787) -1869) or František Krejčí (1858-1934). 2

1 Abstrakt (česky) Bakalářská práce je zaměřena na objasnění ideových zdrojů raného uměleckého díla Emila Filly a to prostřednictvím zachovaných osobních deníků, korespondence a teoretických textů. Orientuje se na expresivní etapu Fillovy tvorby, která je především spojována se skupinou Osma, ale počíná již výstavou Edvarda Muncha (1863-1944), pořádanou SVU Mánes v Praze roku 1905, která jej velmi inspirovala. Intencí této práce je hlubší propojení Fillových vlastních idejí a filozofických, literárních, přírodovědných a uměnovědných podkladů s expresivní etapou jeho tvorby. Jedná se především o přezkoumání Fillova vztahu k filozofickým systémům Arthura Schopenhauera (1788-1860), Friedricha Nietzscheho (1844- 1900), či Tomáše Garrigua Masaryka (1850-1937). Dále zkoumá malířův poměr k literárnímu odkazu Fjodora Michajloviče Dostojevského (1821-1881), či k uměnovědným statím a publikacím Julia Meiera-Graefeho (1867-1935) a Wilhelma Worringera (1881-1965). V neposlední řadě se zaměřuje i na přírodovědné a teoretické spisy z oblasti fyziologie, optiky a moderní filozofie, kam spadají takové osobnosti jako například Johann Wolfgang von Goethe (1749-1832), Herrmann von Helmholtz (1821-1894), Jan Evangelista Purkyně (1787-1869), či František Krejčí (1858-1934).