Vliv a role sudetoněmeckých organizací v 90. letech 20. století v SNR

Abstract

Sudetendeutsche Vereine bildeten in den 90er Jahren des 20. Jahrhunderts keine einheitliche Gruppe. In dem Zeitraum nach den revolutionären Umstürzen in der Mittel- und Osteuropa stellten sich die Sudetendeutschen Organisationen verschieden und mit verschiedenen Konzeptionen der Lösung vom historischen Problem, das mit der Vertreibung- Aussiedlung der nationalen Gruppe aus den böhmischen Ländern nach dem zweiten Weltkrieg in den Jahren 1945/1946 zusammenhängt. Die aktivste Organisation ist in der Zeit bis zur Verabschiedung der Tschechisch-deutschen Deklaration die Sudetendeutsche Landsmannschaft gewesen, die Organisationen der Sudetendeutschen Vereine umfasst. Von denen sind die bedeutendsten die katholische Ackermann Gemeinde, die sozialdemokratische Seliger Gemeinde und der national konservative Witikobund gewesen. Die katholische Ackermann Gemeinde hat sich am meisten um Vergleichung von historischen Streitfällen bemüht, dabei hat die Versöhnung mit Tschechen für diese Organisation die Priorität gebildet, die vorrangig vor Ansprüchen an Eigentumsentschädigungen und vor Aufhebung der nachkriegerischen Legislative gewesen ist, die Entrechtung der ganzen nationalen Gruppe und Vorbereitung auf ihre Aussiedlung bedeutet hatte. Die A-G, eng angeschlossen an die katholische Kirche, hat die Notwendigkeit...

Sudetoněmecká sdružení netvořila v devadesátých letech 20. století jednotný celek. V době po revolučních zvratech ve střední a východní Evropě se к nové situaci sudetoněmecké organizace postavily různě a s různými koncepcemi řešení historického problému spjatého s vyhnáním-odsunem národnostní skupiny z českých zemí po druhé světové válce v letech 1945/1946. Nejvíce aktivní byl v době do přijetí Česko-německé deklarace Sudetoněmecký landsmanšaft - zastřešující organizace sudetoněmeckých hnutí, z nichž nejvýznamnější byly katolická Ackermann-Gemeinde, sociálně-demokratická Seliger-Gemeinde a národně- konzervativní Witikobund. Katolická Ackermann-Gemeinde se po převratu nejvíce snažila o urovnání historických sporů a smíření s Čechy pro tuto organizaci představovalo prioritu, která měla přednost před nároky na majetkové odškodnění a požadavky a na zrušení poválečné legislativy znamenající zneprávnění celé národnostní skupiny a přípravu na její vysídlení. A-G, úzce napojená na katolickou církev, zdůrazňovala nutnost odčinit bezpráví z morálního hlediska a po celá devadesátá léta také tento pohled prosazovala. Majetkových nároků se sice sdružení nevzdávalo, avšak nepovažovalo je za hlavní prioritu. Sdružení také navázalo poměrně úspěšnou spolupráci se subjekty a osobnostmi na české straně a bylo dobře zastoupeno...