Rozšíření NATO na západní Balkán a jeho strategický význam

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá analýzou vývoje začleňování Albánie a Chorvatska do aliančních struktur. První část popisuje politiku otevřených dveří NATO spolu s přístupovými kritérii a přijímacím procesem. Stěžejní částí je vlastní analýza, zda a jak plnily kandidátské státy stanovená přístupová kritéria opírající se o kritéria dle Studie NATO o rozšíření, přičemž pozornost je zejména soustředěna na vybrané faktory - vnitrostátní politickou situaci, veřejné mínění, výši výdajů na obranu, profesionalizaci, interoperabilitu, diplomatické vztahy a spolupráci s NATO, zapojení do misí a vztahy se sousedními státy. Dále je zkoumáno, jaké strategické zájmy mělo NATO v regionu západního Balkánu, přičemž je možné se domnívat, že NATO bylo zřejmě motivováno snahou posílit své pozice na Balkáně. Výsledkem práce je zhodnocení připravenosti jednotlivých kandidátských států, kdy ani Albánie, ani Chorvatsko stoprocentně stanovená přístupová kritéria nesplňovaly, a konečné rozhodnutí NATO bylo tedy více založeno na politickém úsudku a strategii na Balkáně.

This Bachelor thesis deals with the analysis of the development of the integration of Albania and Croatia into NATO structures. The first part describes the NATO open door policy along with the accession criteria and accession process. The key part is the analysis of whether and how the candidate states have fulfilled the established accession criteria based on the criteria of the NATO Enlargement Study, focusing in particular on selected factors - national political situation, public opinion, defence expenditure, professionalism, interoperability, diplomatic relations and cooperation with NATO, involvement in missions and relations with neighbouring states. It also examines the strategic interests of NATO in the Western Balkan region, and NATO may have been motivated by an attempt to strengthen its position in the Balkans. The outcome of the thesis is the assessment of the preparedness of the individual candidate states, where neither Albania nor Croatia fully met the accession criteria and the final decision of NATO was therefore more based on political judgment and strategy in the Balkans.