Smluvní volnost a její omezení v obchodních závazkových vztazích

Abstract

Smluvní volnost představuje jednu ze základních zásad soukromého práva. Nejvýrazněji se zásada smluvní volnosti projevuje právě v obchodních závazkových vztazích, v nichž je připuštěna vůbec nejvyšší míra smluvní volnosti. Smluvní volnost je často obecně spojována s pravidlem, že co není zakázáno, je dovoleno, tj. že pokud právní předpisy nějaké smluvní ujednání nezakazují, mohou se na něm smluvní strany dohodnout. Toto chápání smluvní volnosti je však velmi zjednodušující a zavádějící a tudíž i v mnoha případech nesprávné. Vzhledem k tomu, že smluvní volnost je chápána jako zásada či princip, je k ní přistupováno poměrně živelně a při hledání odpovědí na otázku dovolenosti či nedovolenosti určitého smluvního ujednání je postupováno často intuitivně a na základě ad hoc argumentací je smluvní volnost v konkrétních případech buď připuštěna, nebo odmítnuta. Jedním z důvodů tohoto přístupu je i skutečnost, že dosud neexistují žádná exaktnější pravidla pro rozlišení dispozitivních a kogentních právních norem. Jejich rozlišení je přitom pro adresáty právních norem zásadní, neboť dává odpověď na otázku, kam až sahá jejich svobodná sféra, konkrétně tedy, je-li ohledně určité právní otázky smluvní volnost umožněna nebo nikoliv. Absence příslušné systematiky a živelnost a subjektivnost tohoto přístupu pak...

Freedom of contract is one of the fundamental principles of private law. Most pronounced is the principle of contractual freedom in business contractual relationships, in which is admitted the highest degree of contractual freedom. Contractual freedom is often generally associated with the rule that what is not forbidden is allowed, ie. if the legal regulation does not prohibit any contractual arrangement, is such an arrangement allowed. This understanding of freedom of contract is very simplistic and misleading and thus in many cases incorrect. Given that freedom of contract is seen as a rule or principle, approach to it is fairly spontaneously and in search of answers to the question of legality or illegality of certain contractual arrangements, the progress is often intuitively and based on ad hoc reasoning the contractual freedom is in individual cases either accepted or rejected. One reason for this approach is the fact that there have been no more precise rules for a differentiation of non- mandatory and mandatory legal rules. Their differentiation is for the recipients of legal rules crucial because it gives an answer to the question, how far reaches their liberal sphere, in particular, if the contractual freedom is in the particular legal issue enabled or not. A lack of structure and...