Flashback jako narativní prostředek pro vyjádření paměti. Československá nová vlna v zrcadle flashbacku

Abstract

Tato práce má dvě roviny a s nimi související dva cíle: teoreticky zakotvuje téma "Flashback" v domácím odborném prostředí, a vytváří tak zázemí pro jeho další zkoumání, v rovině analytické se soustředí na období československé nové vlny. Filosofické zázemí pro zkoumání flashbacku jakožto zásadního vyjadřovacího prostředku filmové narace, schopného zachytit fungování paměti, mi poskytla filosofie paměti Henri Bergsona. Než jsem přistoupila k primárnímu zdrojovému materiálu, formulovala jsem si pracovní definici pojmu flashback a vytvořila základní historický přehled o jeho existenci v rámci dějin kinematografie světové a v tomto přehledu akcentovala vývoj kinematografie české. Období domácí nové vlny mi nabídlo pro studium sledovaného tématu kreativní prostor i příhodné podmínky. Vymezila jsem její časové určení, předchůdce, představitele a inspirované souputníky, jejichž tvorbu jsem však zkoumala v kontextu veškeré domácí hrané produkce. Tak bylo zjištěno, že v letech 1963 - 1969, kdy bylo realizováno 218 dlouhometrážních hraných filmů, se v jedné třetině z nich objevuje flashback. Tyto filmy se pak staly předmětem mého výzkumu: analyzovala jsem už literární a technické scénáře, filmy samotné i jejich kritickou odezvu, to vše výhradně z hlediska využití a percepce flashbacku jako narativního...

Tato práce má dvě roviny a s nimi související dva cíle: teoreticky zakotvuje téma "Flashback" v domácím odborném prostředí, a vytváří tak zázemí pro jeho další zkoumání, v rovině analytické se soustředí na období československé nové vlny. Filosofické zázemí pro zkoumání flashbacku jakožto zásadního vyjadřovacího prostředku filmové narace, schopného zachytit fungování paměti, mi poskytla filosofie paměti Henri Bergsona. Než jsem přistoupila k primárnímu zdrojovému materiálu, formulovala jsem si pracovní definici pojmu flashback a vytvořila základní historický přehled o jeho existenci v rámci dějin kinematografie světové a v tomto přehledu akcentovala vývoj kinematografie české. Období domácí nové vlny mi nabídlo pro studium sledovaného tématu kreativní prostor i příhodné podmínky. Vymezila jsem její časové určení, předchůdce, představitele a inspirované souputníky, jejichž tvorbu jsem však zkoumala v kontextu veškeré domácí hrané produkce. Tak bylo zjištěno, že v letech 1963 - 1969, kdy bylo realizováno 218 dlouhometrážních hraných filmů, se v jedné třetině z nich objevuje flashback. Tyto filmy se pak staly předmětem mého výzkumu: analyzovala jsem už literární a technické scénáře, filmy samotné i jejich kritickou odezvu, to vše výhradně z hlediska využití a percepce flashbacku jako narativního...