Důsledky časného stresu pro další vývoj mozku

Abstract

Negativní zkušenost v průběhu tzv. kritických vývojových period může vést ke zvýšenému riziku výskytu mentálních problémů či k ovlivnění průběhu neuropsychiatrických onemocnění v pozdějším životě. Důsledky časného stresu jsou závislé na věku, kdy byl stres vyvolán, pohlaví jedince, jeho dispozicích a jsou významně ovlivněny i charakterem stresoru. Mezi nejvýznamnější kritické vývojové periody patří kromě období prenatálního i doba časně po narození a dále období adolescence. Studie s použitím laboratorních zvířat, které umožňují přesně charakterizovat stresor i ostatní vnější i vnitřní faktory, působící na daného jedince, jasně ukazují negativní dopad působení především sociálního stresu na další vývoj jedince. Animální studie zároveň umožňují postupně identifikovat molekulární, celulární i strukturální změny, ke kterým působením stresoru dochází, a jejich roli ve vzniku pozdějších mentálních problémů.

Adverse life experience during so called critical developmental periods is known to exert detrimental effects on central nervous system. Early stress may predispose to cognitive impairment, depression or other mental problems as well as to aggravation of existing neuropsychiatric problems. Consequences of early stress are highly age-dependent and affected by sex, genetic predispositions and type of stressor. In addition to prenatal stages, also postpartum period and adolescence are considered as periods of increased sensitivity to environmental disturbances of various origins (chemical, hormonal, physical and particularly social). Utilization of animal models is a direct approach to find out whether exposure to specific stressor alters mental functions and increases risk of behavioral problems. Animal studies also enable to study stress-induced molecular, cellular and structural changes and their role in later development of behavioral alterations.