Czech optative sentences introduced by "kéž" and "ať" and their English translation counterparts

Abstract

Tato práce studuje české přací věty uvozené částicemi kéž a ať a jejich anglické překladové ekvivalenty. Rysy těchto dvou typů vět se značně liší - zatímco věty uvozené částicí kéž se mohou objevit v přítomném či minulém kondicionálu, stejně jako v indikativu, v závislosti na čemž jde o různé časové odkazy přání, věty uvozené částicí ať užívají pouze indikativu. V důsledku tohoto rozdílu se lze domnívat, že každý z větných typů bude mít různé překladové protějšky nebo způsobí, že se některé překladové protějšky budou častěji vyskytovat s jedním větným typem než s druhým. Všechny typické způsoby sloužící k vyjádření přání v angličtině, které jsou obvykle řazené pod rozkazovací věty, se objevují mezi příklady, stejně jako některé méně konvenční prostředky. Analýza se bude koncentrovat na vzájemnou provázanost překladových protějšků a časového odkazu přání spolu se splnitelností přání. V případech, kdy časová orientace nemůže být rozhodujícím faktorem, bude pozornost věnována stylu textu a ustálenosti frází. Za účelem analýzy bylo z InterCorpu vyextrahováno sto příkladů českých přacích vět - padesát uvozených kéž a padesát uvozených ať - spolu s jejich anglickými překladovými protějšky.

The thesis studies Czech optative sentences introduced by kéž and ať and their English translation counterparts. The features of the two respective types of sentences differ notably - while sentences introduced by kéž may appear in present or past conditional as well as in indicative, each one indicating different temporal reference of the wish, sentences with ať make use of indicative only. This difference is expected to cause each of them to be paired with different counterparts or cause one counterpart to be more popular with one of the sentence types than with the other. All of the typical means in the English language conveying the function of a wish, usually classed under exclamative sentences, appear among the examples as well as some of the less common means. Focus is given to the interdependence of translation counterparts with time reference of the wish and its un/realizability. In cases where the time orientation of the wish cannot be the decisive factor, attention will be paid to the style of the text or fixity of the phrases. For the purpose of the analysis one hundred examples of Czech optative sentences- fifty sentences introduced by kéž and fifty introduced by ať - together with their English translation counterparts were extracted from InterCorp.