Authority and Authorship: James Agee's Let Us Now Praise Famous Men as a Work of Fictocriticism

Abstract

vi Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá knihou Jamese Ageeho Let Us Now Praise Famous Men z roku 1939, v níž se pokouší zhodnotit úlohu tzv. fiktokriticismu pomocí důrazu na nemožnost vypuštění autora z textu. Hlavním argumentem práce je, že fiktokritický text neumožňuje autorovi se z textu vymanit. Přesto, že za předchůdce fiktokriticismu lze považovat mnohé autory z dob před 20.století až po Michela de Montaigne, termín fiktokriticismus vznikl až v druhé polovině 20.století za účelem popisu textů, které se nachází na předělu mezi žánry beletrie a literatury faktu. Ageeho text, jenž se vyvinul z reportáže pro časopis Fortune v sobě mísí prvky delších žurnalistických útvarů s lyrickou poezií a jeho příznačnou, stále se rozvíjející, deníkově laděnou prózou. Takto vyzývá čtenáře k zamyšlení nad tím, které prvky textu mají základ ve skutečnosti a které jsou jednoduše jeho výtvory, či zdali je vůbec možné takové rozlišení učinit. Termín fiktokriticismus lze sice pro účely kritiky Ageeho knihy z roku 1939 použít jen anachronisticky, avšak z perspektivy této práce je jeho těžko klasifikovatelný text pro fiktokriticismus tím ideálním exemplářem. Fiktokriticismus postrádá jednotnou definici, a tudíž analýza Ageeho knihy jako fiktokritického díla závisí na důkladném prostudování historie a lexikálních implikací...

viii Abstract This thesis uses James Agee's 1941 book Let Us Now Praise Famous Men to examine the role of so-called fictocriticism in emphasizing the immutability of an author from within a text. The thesis argues that the fictocritical text accounts for the impossibility of extricating the author from writing. Although its precursors date back several centuries- perhaps most notably to Michel de Montaigne-the term fictocriticism was coined in the mid- to late twentieth century to describe texts existing at the interstices of ostensibly fictional and factual genres of writing. Agee's text, borne out of a journalistic assignment for Fortune magazine, blends elements of long-form magazine journalism with lyric poetry with the author's famous sprawling, diaryesque prose, calling the reader to question which elements of the text are rooted in fact and which are simply the author's fabrications or, indeed, whether such a distinction can be drawn. The term can be applied only anachronistically to the 1941 book, yet as defined in these pages it is a befitting description of Agee's otherwise unclassifiable text. Fictocriticism lacks a singular definition, so the examination of Agee's Famous Men as a fictocritical work rests on a thorough revision of the term's history and its lexical implications, both of which...