India-U.S. Relations in the Late 1960s and in the First Half of the 1970s

Abstract

Tato Diplomová práce s názvem - India-U.S. Relations in the Late 1960s and in the First Half of the 1970s - se zabývá zhodnocením vztahů mezi Spojenými státy americkými na straně jedné a Indií na straně druhé, tak jak je ovlivňovaly jednotlivé údálosti na konci 60tých let 20. století a v první polovině 70tých let 20. století. Výsledkem, který tato práce přinesla, je potvrzení domněnky, že Spojené státy americké se v zahraniční politice držely striktně principu tzv. realpolitik. Díky tomu se ovšem dostaly mnohokrát do konfliktu se zájmy Indie. Jejich snaha o diplomatické sblížení s Čínskou lidovou republikou, ve které hrál důležitou roli Pákistán jako prostředník v jednáních mezi oběma zeměmi, se stala trnem oku indickým politickým představitelům v čele s premiérkou Indirou Gándhíovou. Spojené státy americké, jejichž zahraniční politiku řídil do velké míry poradce pro otázky národní bezpečnosti prezidenta Nixona Henry Kissinger, musely nutně preferovat spojenectví s Pakistánem, což se samozřejmě nelíbilo Indii. Obě zmíněné země spolu vedly několikrát válku a vzájemná nevraživost je provázela jiř od dob jejich samotného vzniku. I přesto, že se Indie mohla zdát jako nejvhodnější americký spojenec, díky svým demokratickým principům, skutečnost byla naprosto odlišná a duo Nixon/Kissinger se vzdor všem...

This MA thesis titled as - India-U.S. Relations in the Late 1960s and in the First Half of the 1970s - focuses on mutual relations of the U.S. on one side and India on the other. It elaborates various events, which influenced these relations during the late 1960s and in the first half ot the 1970s. The result of this work is the confirmation that the U.S., in its foreign policy strategy, strictly followed the principle of realpolitik. Thanks to that their interests, however, often collided with those of India. Its effort of rapprochment with the PRC, during which Pakistan played an important role as the main communication channel between both countries, was a 'thorn in the side' of India's top officials, including its Prime Minister Indira Gandhi. The U.S. foreign policy, which was mainly in hands of the National Security Advisor of President Richard Nixon Henry Kissinger, had to logically prefer an alliance with Pakistan. This, of course, was not welcomed by India because these two Asian countries waged several wars against each other and had strained relations since their birth. Thus, in spite of the fact that India might seem as the best American partner, given its strong democratic principles, the opposite was true. Nixon/Kissinger, in defiance of all obstacles, did not relent and remained firm...