Smrt a konečnost: Jaspers vs. Sartre

Abstract

Bakalářská práce "Smrt a konečnost: Jaspers vs. Sartre " srovnává pojetí problematiky lidské smrti a především smrtelnosti v díle J.-P. Sartra a K. Jasperse. Přestože oba autoři bývají označováni za existencialisty, jejich postoje k tématu smrti jsou velmi odlišné. Sartre vylučuje možnost vztahování se ke své vlastní smrti z toho důvodu, že smrt nemá místo ve struktuře bytí pro sebe, z čehož plyne, že nemůže mít pro člověka žádný smysl, zatímco podle Jasperse se ke smrti může člověk vztahovat v úzkosti v mezních situacích. To, že situacím čelí a nezastírá si svou smrtelnost, vede k rozlišení toho, co nemá v ohledu na časovou konečnost člověka smysl, a existenciálních momentů, které stojí nad časem a zachovávají si svou hodnotu bez ohledu na smrt. Díky uvědomění své smrtelnosti člověk aktualizuje svou existenci, stává se tedy více sám sebou. Ze Sartrova pojetí naopak vyplývá, že člověk vůbec nemůže o své smrtelnosti vědět - přesto však pociťuje strach z toho, že ho druzí po smrti zbaví svobody. Jaspers oproti Sartrovi pojímá já jako vícedimenzionální entitu, což mu umožňuje připsat smrti smysl. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

The bachelor's thesis "Death and Finitude: Jaspers vs. Sartre" compares the accounts of human death and, above all, mortality in the work of J.-P. Sartre and K. Jaspers. Although both authors are often seen as existentialist philosophers, their attitudes toward death are very different. According to Sartre, man cannot relate to their own death because death does not belong in any way into the structure of being-for- itself, which means that it cannot have any sense for them. On the contrary, according to Jaspers, a human being can relate to their death through anxiety in boundary situations. Their facing the situation without trying to cloud their mortality results into their capability to differentiate between the things that are not valuable with regard to temporal finitude of human life, and existential moments above time that have a value that does not disappear with death. As a result of becoming conscious of their mortality, man actualizes their existence, becoming thus more "themselves". Contrarily, Sartre's account leads to the conclusion that man cannot be aware of their mortality - nevertheless, they are afraid of being deprived of their freedom after their death by the others. Unlike Sartre, Jaspers sees the self as a multidimensional entity, which makes it possible to say that death has a...