Mimeze korálovců a korálovek a přístupy Adolfa Portmanna

Abstract

Problém údajného mimetického vztahu mezi některými druhy korálovek a korálovců je v literatuře rozdroben a názory na něj se různí. V této práci se soustředím na shrnutí a zobecnění dosavadních poznatků o zbarvení těchto hadů a jejich důsledků pro evoluční biologii a to jak neodarwinistickou, tak zvláště portmannovskou. Jinými slovy, selekce neřeší všechny otázky a obzvláště v tomto případě je vidno, že téma mimeze zajímá nejen biology, ale i matematiky, chemiky, fyziky a filosofy. Ti všichni se snaží nalézt odpovědi na otázky, zda se vůbec u těchto hadů o mimezi jedná, a k čemu jinému by jinak takové zbarvení bylo. Adolf Portmann má jasno: organismy projevují svou niternost navenek jako formu sebevyjádření. Konkrétní podoba není deterministicky určená a nemusí mít žádnou adaptivní hodnotu.

The problem of the supposedly mimetic relationship between some species of king snakes and coral snakes is rather scattered in literature and opinions on it vary greatly. In this work, I focus on summarizing and generalizing the existing pieces of knowledge about the colouration of these snakes and its consequences for evolutionary biology - neodarwinistic and especially portmannistic. In other words, natural selection does not solve all the questions and in this case in particular, it is obvious that mimesis interests not only biologists, but also mathematicians, chemists, physicists and philosophers. All of these are trying to find the answer to whether mimesis in these snakes is actually occurring and what would be the purpose of such colouration if it is not. Adolf Portmann is very clear on this subject: organisms show their inner properties on the outside as a means to self-present. The specific appearance is not determined and it does not have to have any adaptive value at all.