Německo-francouzské vztahy v období vlády Helmuta Kohla a Françoise Mitterranda

Abstract

Veronika Fuitová Vztah SRN a Francie v období vlády Helmuta Kohla a Françoise Mitterranda představoval dobu intenzivní spolupráce těchto zemí, a to zejména na poli evropské integrace. Kohl s Mitterrandem navazovali na tradici kooperace obou národů, která byla dílem Konrada Adenauera a Roberta Schumana. Tomuto smíření předcházelo dlouhé období nepřátelství, proto můžeme o poválečné době hovoňt jako o historickém zlomu v dosavadních vztazích. Klíčem k řešení situace v Evropě po druhé světové válce mělo být vytvořeníjednotné evropské organizace. Spolupráce SRN a Francie pokračovala i v následujícím období 60. a 70. let, stejnějako proces evropské integrace. Vztahy obou zemí však nebyly tak intenzivní a blízké. Co se integračního procesu týče, bývá toto obdobíoznačovánojako doba eurosklerózy. Počátek osmdesátých let a nástup Helmuta Kohla s Françoisem Mitterrandem přinesl nové oživení kooperace obou zemí, a to v oblasti hospodářské, vojenské i politické, předním polem jejich spolupráce se stala evropská integrace. Byli při tom vedeni jednak důvody pragmatickými, jednak navázali na ideje Adenauera a Schumana, kteří v ní viděli prostředek k vytvoření stabilního mírového evropského uspořádání. Svými iniciativami směřovali Kohl s Mitterrandem k posilování stávajících evropských struktur a rozšiřování spolupráce...

Veronika Fuitcruá Vztah Spolkové republiky Německo a Francie v období vlády Heknuta Kohla a Françoise Mitterranda představoval dobu intenzivní spolupráce těchto dvou zemí, a to zejména na poli evropské integrace. Kohl s Mitterrandem tím navazovali na smíření a tradici kooperace obou národů, které byly po druhé světové válce dílem osobností Konrada Adenauera a Roberta Schumana. Tomuto smíření předcházelo dlouhé období nepřátelství a napětí, proto můžeme o poválečné době hovořit jako o historickém zlomu v dosavadních vztazích. Klíčem k řešení situace v Evropě po druhé světové válce mělo být vytvoření jednotné evropské organizace a sjednocení zájmů a politik evropských zemí. Prvním krokem na této cestě byl vznik ESUO. Spolupráce Spolkové republiky Německo a Francie pokračovala i v období následujících, stejně jako proces evropského sjednocování. Nástupci Adenauera a Schumana však na jejich politiku navazovali jen z části. Proto, i když po formální stránce byla kooperace obou zemí nadále rozvíjena a dokonce smluvně zakotvena (Elysejská smlouva), fakticky chyběla vůle ke shodě v takové míře, jako tomu bylo po roce 1945. Charles de Gaulle v období svého prezidentství koncem 50. a v 60. letech se spíše než na evropskou politiku orientoval na samostatnou politiku francouzskou. Podobný kurs sledovali i jeho...