Podoby Orfea. Ikonografická studie o motivu Orfea v evropském a českém výtvarném umění 19. století

Abstract

Ikonografická studie o podobách mýtického Orfea ve výtvarném umění se v dílčích sondách zaměřuje na české prostředí dlouhého 19. století a formou mikropříběhů se snaží ukázat potenciál orfeovské ikonografie jak v uměleckých dílech, tak u jejich tvůrců nebo interpretů. Divadelnické, básnické či výtvarné kontexty pracovaly dílem se zavedenou tradiční ikonografií Orfea pěvce, hudebníka, milovníka, tragéda, dílem ji transformovaly do novotvarů, které sice zůstaly neopakovány, nicméně pro konkrétního autora či situaci měly klíčový význam. Zvláštní pozornost je věnována fenoménu slovanského Orfea - vyšehradského Lumíra -, postavy z českého mýtického dávnověku, jenž měl oproti svému antickému prototypu na metaforické zrození, vyzrání i vyvanutí pouze jedno století.

Who says there is only one Orpheus, the mythical singer, poet, lover, musician, tragedian? The pivotal term of this study 'Orpheus' potential' refers to a set of characteristic datas or qualities, encrypted into the iconography of this theme by the time of c. 3 000 years and deciphered and interpreted by artists for nearly equivalent period. Although the Czech lands of the nineteenth century were both metaforically and literally distant from the Greek antiquity, we are able to trace a surprising volume of comments, receptions or appropriatons of Orpheus' iconography in various fields of arts: visual arts, dramatic arts, poetry, opera. The transformation of typology is discussed on illustrative examples using the genre of micro- stories, the second part of the study focuses on the localy determined shape of 'Slavic Orpheus', the person from the pre-Czech mythology, Lumír, who was gifted by analogic talents like his prototype.