Evžen Oněgin v českých překladech

Abstract

The paper covers five complete Czech translations of Pushkin's Eugene Onegin by Václav Čeněk Bendl, Václav Alois Jung, Josef Hora, Olga Mašková and Milan Dvořák. Translation quality assessment is based on the question of how each rendering reflects semantic complexities of the original. Analysis of each translation involves the significant phonetic, imaginative, ideational and structural features of Pushkin's novel in verse. Often a particular rendering is contrasted with another one to demonstrate its style more clearly, including some of the incomplete renderings of Onegin, especially that by Jan Evangelista Purkyně. All the translations analysed are put into their historical context. It follows that most of them were created at some crucial point in the Czech history (1860, 1937 and 1966) and in some way reflect "the spirit of their time". Bendl changed the structure of the original by a shift in metre. He replaced iambic tetrameter by iambic pentameter. As a result, he was given more room to develop the thoughts and imagery of Pushkin's novel in verse. However, he often turned his translation into renarration and contaminated his rendering with a great deal of semantic shifts. ...

Práce mapuje pět českých překladů Puškinova Evžena Oněgina od Václava Čeňka Bendla, Václava Aloise Junga, Josefa Hory, Olgy Maškové a Milana Dvořáka. Hlavním kritériem pro stanovení míry "óspěšnosti" jednotlivých překladatelských pojetí je skutečnost, do jaké hloubky otevírají významový potenciál předlohy. Jejich rozbor probíhá na pozadí nejrůznějších zvukových, metaforických, myšlenkových a strukturních principů, kterými se Puškinův román ve verších vyznačuje, přičemž jeden překlad často tvoří kontrastní pozadí druhému, včetně některých překladů torzovitých, především od Jana Evangelisty Purkyně. Z dobového kontextu, v němž analyzované překlady vznikaly, vyplývá, že většina z nich souvisela s nějakým rozhodujícím společensko-politickým zlomem novodobých českých dějin (1860, 1937 a 1966) a odráží "ducha své doby". Bendl uvádí strukturu Oněgina do pohybu rozšířením původně čtyřstopého jambického metra o jednu stopu. Větší prostor ve verši mu umožnil svobodněji rozvinout myšlenky a obrazy originálu na straně jedné a vedl k jistému uvolnění napětí mezi slovy na straně druhé. Řadu míst předlohy Bendl také narušil různými sémantickými posuny. ...